Babička kritizuje vše: od mých šatů až po náš byt
Anna a její manžel Pavel dočasně bydlí u jejích rodičů v malém domku na okraji Brna. Je to nutné opatření: mladí si vzali hypotéku na nový byt a už třetím rokem ji poctivě splácejí. Jejich plány na šťastný rodinný život však kalí Pavelova matka, jejíž neustálé vměšování mění každý den v zkoušku trpělivosti.
Už od začátku Anna odmítala žít pod jednou střechou s Pavlovou matkou, Věrou Vladimírovnou. Jejich povahy jsou jako oheň a voda. „Je z těch, kterým nikdy nic není po chuti,” svěřuje se Anna kamarádce. „Vypadá to, že ji dráždí i to, jak svítí slunce. S takovými lidmi se nedá žít. Snažím se mlčet, neodporovat, ale trpělivost mi dochází. Kritizuje všechno, co udělám, a já už se dusím pod jejími výtkami.”
Na svatbu Annini rodiče mladým darovali milion korun – jako základní vklad na hypotéku. Pavlův otec mu odkázal malý pokojík ve starém činžáku, a Věra Vladimírovna přidala ještě sto tisíc. To stačilo, aby si koupili byt v novostavbě. Čekali, až developer dokončí rekonstrukci, a teď se chystají stěhovat, zvlášť když Anna čeká dítě. „Brzy budeme mít vlastní rodinu, vlastní domov,” sní. „Odstěhujeme se od rodičů a všechno se urovná.” Jenže rekonstrukce od developera nebyla dokonalá. „Rozvody jsou v pořádku, ale tapety místy odcházejí a laminát vrzá. Jsou to maličkosti, ale zaberou čas a peníze,” povzdechne si Anna. .
Věra Vladimírovna, sotva překročila práh nového bytu, spustila na mladé proud kritiky. „Tohle není rekonstrukce, ale hanba! Za takové peníze by se dal postavit palác! A ten výhled z okna – hrůza!” prohlásila. Anna jen pokrčila rameny. Výhled na park, sousední dvůr a dětské hřiště se jí zdál nádherný. „Nekoukáme přece na smetiště! Co jí na tom vadí?” diví se. Tchyně byla vždycky taková: na svatbě se jí nelíbily Anniny šaty, před svatbou zásnubní prstýnky, teď zase byt. „Chápu, proč od ní utekl její první manžel. S takovou povahou to žádný muž nevydrží. Ani svůj život si nezařídila – pořád jí něco vadí,” hořce poznamená Anna.
Pravé peklo však nastalo, když tchyně zjistila, že mladí plánují rekonstrukci předělat. Každé ráno volá se sarkastickými dotazy: „Tak co, už jste se nastěhovali? Ále, vy jste přece boháči, děláte si rekonstrukci! Jak jste to předtím bez paláců zvládali?” Anna jednou neudržela nervy a ostře odpověděla: „Děláme rekonstrukci za své peníze, vašich sto tisíc je dávno pryč. Přestaňte nám volat!” Věra Vladimírovna přešla do útoku a připomněla peníze i pokojík po Pavlově otci, který ovšem nebyl její. „Když je vám to tak líto, všechno vrátíme!” hodila do vzduchu Anna. Tchyně se rozbrečela a prohlásila, že pokud Pavel něco takového udělá, vymaže ho ze svého života.
Kamarádka, která Annu vyslechla, se zeptala: „A jak na to reaguje Pavel?” Anna si povzdechla: „Říká, že ví, jakou má matka těžkou povahu, ale že je to přece jeho matka, musí to vydržet. Jen mávne rukou, ale já už to nedokážu.” Annina matka se pokusila s Věrou Vladimírovnou promluvit, ale ta trvala na svém: „Můj Pavel se bude lopotit s hypotékou a rekonstrukcí, zatímco nevěsta bude na mateřské! Až dítě povyroste, pak si s rekonstrukcí hrajte. Proč ho zatěžovat dluhy?”
Kamarádka přišla s nečekanou teorií: „Dokud jste u tvých rodičů, nemůže k vám chodit, jak se jí zachce. Ale až se přestěhujete, začne chodit na kontroly…”
Anna si uvědomila, že pokud tchyně začne denně kontrolovat, čím Pavel jí, jak uklízí, jestli žijí „správně”, bude to hrůza. „Ona se nebojí o syna, ale o sebe. Potřebuje mít všechno pod kontrolou,” poznamená kamarádka. Ta představa Annu děsí. Pokud Věra Vladimírovna bude chodit každý den pod záminkou „pohlídat vnouče”, život se změní v noční můru.
Anna je v zoufalství. Neví, jak ochránit svou rodinu před tchyní, aniž by se pohádala s Pavlem. Její útoky už nelze snášet donekonečna, ale otevřený konflikt by mohl rozbít jejich manželství. Jak z toho ven? Máte nějaké rady, jak by Anna mohla omezit vměšování tchyně a přitom udržet mír s manželem? Setkali jste se s něčím podobným?