To je konec, Jitko! Mezi námi je konec. Chci mít opravdovou rodinu, děti. Ty mi je dát nemůžeš. Čekal jsem dost dlouho a už nemám trpělivost. Potřebuju syna. Už jsem podal žádost o rozvod! Máš tři dny, abys sbalila věci. Až budeš odcházet, dej vědět. Do té doby budu bydlet u maminky. Pospěš si, musím připravit byt pro dítě a jeho matku. Ano! Nediv se, moje budoucí žena čeká dítě! Tři dny, víc ne.
Jitka mlčela. Co na to říct?
Dítě jí nebylo dopřáno. Tomáš čekal a trpělivě doufal pět let. Za tu dobu tři neúspěšné pokusy.
Obešla snad všechny doktory, všichni tvrdili, že je zdravá. Proč to nikdy nevyšlo?
Jitka vždy žila spořádaně, zdravě.
Tentokrát se jí na pracovišti udělalo hodně špatně, volali rychlou, ale vše se událo strašně rychle
… Dveře za Tomášem hlasitě bouchly a Jitka bezmocně klesla na gauč.
Neměla chuť ani sílu balit si věci. Ani nevěděla, kam by vlastně se vším šla.
Před svatbou a během studií bydlela u tety. Ta už nežije, její byt prodal syn. Vracet se na venkov k babičce? Nebo si pronajmout v Praze pokoj? A co práce?
Otázek tolik a vše bylo potřeba řešit hned
Ráno se ve dveřích objevila tchyně.
Nespíš? To je dobře. Přišla jsem zkontrolovat, ať si nevezmeš něco, co není tvoje.
Staré slipy vašeho syna nepotřebuju. Co, mám spočítat svoje ponožky?
Teda, ty jsi drzá! Dřív jsi byla tak hodná, tichá, pořád slušná. A podívej, jak to dopadlo. Já Tomášovi říkala už po první nehodě, že ty dítě nedoneseš.
Kvůli tomuhle jste přišla? Tak radši mlčte.
Kam dáváš ten kávový servis?!
Ten je můj. Zůstal mi po tetě, mám na něj vzpomínku.
Teď tu bude prázdno!
To mě netrápí. Vy budete mít vnuka, tak co.
Ber si jenom svoje!
Notebook mám z práce, kávovar a mikrovlnku mi darovali kolegové. Auto jsem měla ještě před svatbou, Tomáš má svoje.
Všechno máš, jen děti neumíš mít!
A to už není vaše starost. Jsem zdravá, asi to tak Bůh chtěl.
Ani to tě už nevzalo? Nebo jsi to snad udělala schválně?
To je nesmysl. Těžko se mi o tom vůbec přemýšlí.
Jitka prošla bytem, většina jejích věcí už byla sbalená. Kartáček, kosmetika, bačkory
Měla pocit, že zapomněla něco důležitého. Tchyně jí ale vůbec nedala klid.
Pak si vzpomněla chyběla stará keramická kočka. Vevnitř byl malý poklad: náušnice a prsten po babičce, bez větší ceny, ale drahé vzpomínkami. Tomáš to považoval za haraburdí. Že by to vyhodil? Staré věci vždycky nosil na balkon. Jitka otevřela dveře
Co tam hledáš? Balení máš hotové, tak už běž! ozvalo se zase.
Našla kočku, šperky byly na místě. Teď už může jet.
Tady jsou klíče, na shledanou. Doufám, že už se nikdy neuvidíme.
Jitka zajela do kanceláře. Ještě byla na neschopence, ale požádala o dovolenou.
Je nám to moc líto, Jitko. Jak to bez tebe zvládneme? Tři týdny stačí? Hlavně buď na telefonu, bez tvých rad nám půlka projektů padne.
Dobře, aspoň se rozptýlím. Díky.
Potřebuješ nějak pomoct?
Ne, děkuju.
Zařídím ti ještě příspěvek a prémie.
Díky moc, to se bude hodit.
Jitka neřešila bydlení, jela rovnou na venkov. Nikdo na ni nečekal babička zemřela před třemi lety, matku nikdy nepoznala. Zemřela při porodu.
A právě Jitka teď nemůže mít děti
Cesta trvala hodinu, a už byla na dvoře. Jabloň, tulipány.
Naposled tu byli na podzim s Tomášem, grilovali a užívali si klidu.
Jitka zaparkovala u domu, klíč od garáže měla schovaný v domě.
Vešla dovnitř. Ticho. Na stole špinavé hrnky a talíře. Proč to minule nestihla uklidit?
Ale ona přece uklízela! Tady někdo musel být!
Dva hrnky, talíře, prázdné obaly od džusu, láhve Tomášova oblíbeného sektu. To nebylo od podzimu.
Takže tu byl Tomáš ale s kým?
Už na tom nezáleží
Klíče od domu měla jen Jitka, Tomáš si asi nechal udělat kopii. Čas na výměnu zámků.
Začalo nové období: úklid, pak horká vana.
Rozhodla se smýt ze sebe všechny špatné vzpomínky.
Když byla po koupeli, ozvalo se zaklepání na dveře, pak na okno.
Kdo je tam?!
Je všechno v pořádku?
Ano odpověděla překvapeně.
Před domem stál neznámý muž.
Promiňte, nechtěl jsem vás vyplašit. Jsem váš soused, celý den jsem vás jen zahlédl. Když jsem viděl kouř z komína, bál jsem se, jestli se vám něco nestalo
Děkuji, je vše v pořádku.
Jste Tomášova příbuzná? Nedávno tu byl s nějakou paní Jste jeho sestra?
Ne, jsem jeho bývalá žena. Téměř bývalá, už to běží.
A dům je váš?
Ano, můj.
Já tu jsem dočasně, kvůli rodině. Kamarád mi půjčil chalupu. Taky se rozvádím zítra už bude klid. Kdybyste něco potřebovala, jsem Igor.
Jitka. Ehm, mohl byste vyměnit zámek?
Jasně. Řekněte kdy, zařídím.
Co nejdřív. Zítra koupím nový.
Já ho koupím sám, vím co je potřeba, do města pojedu já.
Dobře.
Uběhly dva týdny. Ještě týden volna a zpět do města. Jitce bylo na venkově dobře, hledat byt se jí vůbec nechtělo. Tomáš se neozval. Jen přišel dopis o datu rozvodu. Možná lepší nechtěla ho vidět.
Jedno sobotní ráno pozval Igor Jitku na procházku k rybníku.
O novém vztahu neuvažovala, procházka ji ale nic nestála. Užívali si den a vraceli se k obědu. Před vchodem stála Tomášova Octavia. Přijel teprve před chvílí. Z auta vystoupil Tomáš, pomohl vystoupit těhotné ženě.
Jitka s Igorem přišli k brance. Tomáš se pokoušel otevřít dveře, nešly.
Co to má znamenat?
A co tu děláte? Proč se snažíte dostat do cizího domu?
Tomáš zůstal stát překvapením.
Vždyť je to náš dům! ohradila se těhotná.
Opravdu? A kdo to říká, snad Tomáš? Tento dům je můj, opustit pozemek.
Tomáši, co to má znamenat?! Kdo to je?! Tvoje bývalá?! Vyhoď ji! ječela těhotná.
Jitka a Igor se zasmáli. Tomáš beze slova posadil partnerku zpět do auta a odjeli.
Veselé budou mít doma
Aspoň mu dá dítě. Já jsem nedokázala. Tři pokusy. Omlouvám se.
My jsme se rozvedli, protože manželka dítě nechtěla
Čtyři roky po rozvodu. Náhodné setkání s bývalou tchyní v supermarketu.
Jitko, skoro jsem tě nepoznala. Pozoruju tě už delší čas Jsi těhotná?
Ano, Jitka pohladila své velké břicho.
U Tomáše je to špatné. Narodil se vnuk, slabý, nakonec se ukázalo, že chyba byla u Tomáše. Jeho žena ho opustila a nám zůstalo dítě. Ty budeš mít dítě sama?
Ne, mám rodinu. Omluvte mě, doma na mě čekají.
Tak Promiň mi všechno
Přeji vám hodně trpělivosti
Bývalá tchyně se za Jitkou dívala. Odcházela vedle Igora, kterého se držela pevně za ruku, a vedle nich cupitala malá holčička, celá po mámě
Dnes už vím: Štěstí si cestu najde, i když čeká za rohem, kde to člověk nečeká. Stačí být otevřený novým začátkům a neztrácet víru v dobré konce.