Stalo se mi ve snu, že já a moje sestra máme společnou tchyni.
Všichni měli mého manžela rádi, a jeho slova byla sladká jako med. Dvořil se mně, ale pokukoval i po Alžbětě, mé sestře. Jakmile zjistil, že mi babička odkázala byt a ne Alžbětě, hned mě požádal o ruku.
V ten čas už byla moje sestra těhotná, protože chtěla s ním svatbu plánovala, jak ho svým těhotenstvím připoutá. Nakonec musela lhát svému bývalému, že dítě je jeho, jen aby alespoň nějakého muže udržela.
Bydlela jsem s manželem v maličkém domku s jeho rodiči v Litomyšli. Když sousedé prodávali parcelu, přemluvil mě, abych prodala byt a koupili jsme pozemek. Souhlasila jsem, ale museli jsme si vzít půjčku na stavbu domu.
Tchyně mě však stále vyháněla; chytala se každé maličkosti. Rozmazlovala svoji dceru a mě úkolovala, jako bych byla služka. Když byl hotový náš dům, zbořila plot a pustila psy k nám, dobře věděla, že z nich mám strach. Ukazovala, kdo je na pozemku pánem. Prosila jsem manžela, ať s ní promluví, ale jen mávl rukou, že si všechno příliš beru.
Nevydržela jsem to. Šla jsem k soudu, chtěla jsem si vybojovat svůj podíl a koupit si vlastní byt v Hradci Králové. Ale ukázalo se, že jediným vlastníkem domu je tchyně, není to společný majetek. Jak tuhle boudu udělali, nevím. Najednou jsem zůstala bez střechy nad hlavou.
V tu chvíli se dozvěděl, že sestra zdědila po našem tátovi byt v Praze, a začal jednat. Chtěl rozvrátit jejich manželství, tak prozradil švagrovi pravdu o dítěti. Já jsem se rozvedla a on udělal Alžbětě to samé opustil ji.
Celou dobu jsem s ní nemluvila, tak jsem se náhodou dozvěděla, že spolu opět žijí. Ale když Alžběta pochopila, že ji podvádí i teď, navrhla, ať spojíme síly.
Ptaly jsme se sousedů, a zjistily jsme, že tchyně s mužem už podvedli nejméně pět žen. Vždy přivedl ženu domů, pak se rozvedl a ona zůstala bez ničeho, pouze s prázdnýma rukama.
Kontaktovaly jsme ostatní oběti, napsaly jsme hromadnou žalobu. Ale koho žalovat? Manžel byl už v cizině, snad ve Vídni. Tchyně zůstala a teď požaduje, abychom jí daly děti, protože jsou její jediní vnoučata.
Snažila se nám je odebrat prý nemáme vlastní byty, nezasloužíme si je vychovávat. Nakonec nám byl zajištěn přístřešek, vyšlo najevo, že za všechno mohla její podvodná hra. Po soudu nám nakázali, abychom dětem umožnily prarodičku navštěvovat a nebránily kontaktu.
Nejhorší je, že tchyně poštvává děti proti nám. Všichni jsou přesvědčení, že babička je ta hodná a my jsme ty zlé. Ničí nám klid, vymýšlí petice, navádí děti, jak lhát o kouření a pivu. Teď nám vyhrožují: když jim nekoupíme tablet, obrátí se na sociálku.
Vezmu vám vnuky! Uvidíte!!! ječí tchyně hlasem, který zní ve snech jako vzdálený zvon.
A co my? Jak jí čelit? Už tolik nám uškodila a stále se neuklidní Vše je v tomto městě naopak, rybí stromy rostou hlavou dolů a nikdo neví, zda žijeme ve skutečnosti, nebo stále jen sníme pod divným nebem české noci.