Shodou okolností máme se sestrou společnou tchyni.
Všichni měli rádi mého manžela, a ten měl pusu. Dvořil se mi, ale zároveň pokukoval po mé sestře. Když Andrew zjistil, že babička předepsala byt mně, a ne Melisse, okamžitě mě požádal o ruku.
V té době už byla moje sestra těhotná, protože si ho chtěla vzít, chtěla ho přivést do jiného stavu. Musela svému bývalému příteli lhát, že dítě je jeho, aby měla alespoň nějakého muže.
S manželem jsme bydleli v malém domku u tchánovců. Když se jejich sousedé rozhodli prodat svůj pozemek, manžel mě přemluvil, abychom byt prodali a pozemek koupili. Souhlasila jsem. Na stavbu však bylo třeba vzít si úvěr.
Tchyně mě od toho neustále odháněla. Na všem lpěla, dceru rozmazlovala a poroučela mi. Když byl náš dům hotový, rozbila plot a pustila dovnitř psy, i když věděla, že se jich bojím. Dávala tím najevo, že ona je tady pánem. Ať jsem manžela prosila sebevíc, aby jí domluvil, pořád říkal, že přeháním.
Nemohla jsem to vydržet. Šla jsem k soudu, abych získala svůj podíl na domě a koupila si samostatný byt. Ale ukázalo se, že jediným vlastníkem domu je moje tchyně, není to společné jmění. Jak se jim ten podvod povedl, to nevím. Zůstala jsem bez střechy nad hlavou.
On v té době zjistil, že moje sestra dostala byt od mého otce, a rozhodl se jednat. Chtěl rozbít její manželství a řekl to jejímu manželovi, který byl biologickým otcem její dcery. Rozvedla jsem se s ním a on udělal Melise totéž, co mně.
Celou tu dobu jsem s ní nebyla v kontaktu, takže jsem úplnou náhodou zjistila, že jsou spolu. Ale když Melisa zjistila, že ji také podváděl, navrhla, abychom se spojily.
Vyslechli jsme sousedy a zjistili, že tchyně a její syn už díky naivním ženám koupili pět pozemků. Andrew si nejdřív přivedl domů manželku, pak se s ní rozvedl a ona zůstala bez ničeho.
Kontaktovali jsme oběti a sepsali hromadnou žalobu. Nebylo však koho žalovat – manžel odjel do zahraničí. Tchyně tu zůstala a teď se dožaduje, abychom jí děti dali, protože jsou to její jediná vnoučata.
Snažila se nás zbavit práv na děti s argumentem, že nemáme vlastní byt. Každý z nás měl zajištěné bydlení, k tomu vedlo její podvodné jednání. Po soudu jsme byli nuceni zařídit, aby děti mohly navštěvovat babičku, a nebránit jim ve styku.
Nejhorší je, že tchyně proti nám poštvala své dcery. Závěr je, že babička je ta hodná a my jsme ti špatní. Bezostyšně nám ničí štěstí, žádá nějaké výzkumy, učí dcery lhát o kouření a pití. Už nám dávají ultimátum: když jim nekoupíme tablet, řeknou to sociálce.
– Já jim seberu vnoučata. Uvidíte!!! – křičí tchyně.
A co budeme dělat my? Jak s ní budeme bojovat? Už nám udělala tolik zla a nemůže se uklidnit.