Moje tchyně je opravdová dáma Vlastně bych svůj příběh mohla uzavřít těmito slovy, protože v nich je ukryta všechna má bolest, ale abych byla přesná, pokračuji dál. Každý večer se vracím domů z práce a doslova padám vyčerpáním na gauč. Představte si, jak moc bych v takovou chvíli chtěla mít energii vařit něco pro svého snoubence. Jednou přijdu domů a slyším, jak manžel telefonuje. Znělo to, jako by rozhovor právě začal:
Ano, mami, ahoj ano ano ne, ještě jsem nejedl! Právě přišla domů, uvaří, až bude mít chuť. Jo, samozřejmě že mám hlad, dneska jsem měl jen snídani. Hlad není konec světa, mami, vydržím. Takže… pozveš mě dovnitř?
Byla jsem tak naštvaná, že jsem během téhle debaty neřekla ani slovo. Stála jsem tam s pevně sevřenými pěstmi. A on, když zavěsil, se na mě usmál jako neviňátko, poskočil a prohlásil: Maminka nás zve na večeři! a začal vyjmenovávat všechny pokrmy, které doma jeho máma občas připravuje. Chuť říct svůj názor na mou tchyni byla obrovská. A jako dezert bych si připravila rozbor na téma Proč nemůžeš jíst večer před spaním?. Ale Nadechla jsem se, upravila se a šli jsme tam společně na večeři.
Tohle byla poslední kapka a později jsme se rozešli. Teď jsem podruhé vdaná. Oba chodíme do práce a býváme hodně unavení, takže teď vaříme na střídačku. Právě díky tomu je u nás klid a pohoda, jaká k dobrému českému domovu patří.