Dovol mi vyprávět příběh ze života mého bratra. Asi rok chodil s dívkou jménem Bohdana. Byla nádherná, vždy pečlivě upravená a s ní byla každá konverzace zážitkem. Vycházela téměř se všemi kolem a i já se s ní brzy spřátelila. Trávili jsme spolu spoustu času, společně jsme chodili na nákupy po Praze a užívali si dlouhých večerů v kavárnách.
Bohdana byla úžasná, obklopena mnoha přáteli a známostmi. Pracovala v prestižní firmě na pozici marketérky, měla vlastní Škodu a dokonalý cit pro módu. Jako rodina jsme si přáli, aby si ji bratr vzal a žil s ní šťastně navždy. Ale jak už to v životě bývá, ne vše se děje podle našich plánů. Po nějaké době se rozešli a kontakt mezi námi rázem ustal. Bylo jasné, že přátelství s ní skončilo.
Za necelý měsíc nám však bratr představil novou přítelkyni jmenuje se Zdislava a oznámil nám, že plánují svatbu. Zdislava byla Bohdaniným pravým opakem tichá, téměř bez líčení, většinou v džínách a obyčejném tričku. Před námi často jen mlčky seděla s prázdným talířem a vidličkou v ruce, příliš nesměla na to, aby měla potřebu vést dlouhé rozhovory. Byli jsme zaskočeni, protože jsme si mysleli, že bratr má v oblibě extrovertní a výrazné ženy.
Moje maminka si Zdislavu okamžitě z nějakých důvodů neoblíbila. Špatně se s ní navazoval rozhovor, protože byla spíš zamlklá, což v nás vyvolávalo nejistotu. Navíc neměla univerzitní titul, což naši rodiče brali jako velké mínus. Její rodina měla skromný příjem a žila na venkově u Třebíče, což maminka okomentovala s uštěpačnou poznámkou, že Zdislava se obléká jako starší žena.
Bratr však byl pevný ve svém rozhodnutí. Ať už maminka říkala cokoliv, trval na svém pokud Zdislavu nepřijmeme, odejde bydlet s ní. Bez ohledu na všechny výhrady maminka i rodina musela přijmout, že bratr a Zdislava podepsali svatební smlouvu a začali společný život. Časem si k nám Zdislava našla cestu, v jejich bytě vládne čistota a lednička je plná výborných českých jídel. Maminka konečně rozpoznala, jak Zdislava jejího syna miluje, a přijala ji za vlastní dceru.
Nedávno jsem ve Vodičkově ulici náhodou potkala Bohdanu. Přišla ke mně, s úsměvem se zeptala, jak se máme. Stále se věnuje nákupům všeho drahého, žije jen přítomností, aniž by myslela na budoucnost. Když si porovnám obě švagrové, chápu, že Zdislava je v mnoha ohledech lepší cestou. Bohdana vypadá až příliš fixovaná na vlastní vzhled. Teď jsem vděčná, jak to dopadlo, i když mě mrzí, že jsem Zdislavu tehdy nepochopila.
Nakonec všechno dobře dopadlo. Zdislava je těhotná a my jako rodina netrpělivě očekáváme nový přírůstek.
Co si o tom myslíte vy?