Nech mě ti vyprávět o podivné cestě osobního života mého bratra, kterou jsem prožila jako zvláštní sen. V tom snu potkal bratr dívku jménem Doubravka, která byla pro něj jako paprsek světla na mlhavém náměstí v Praze. Rok chodili spolu, ona byla nádherná, vlasy měla vždy upravené pečlivě jako malovaný obraz, její řeč plynula jako Vltava a každý se s ní cítil spřízněn. I já, zpočátku vzdálená sestra, jsem s ní zpívala ve spáncích melancholické písně v zapadlých kavárnách, mezi vůní kávy a zvukem tramvají.
Doubravka byla obklopena přáteli jako stromy v Karlových Varech, její práce v renomované reklamní agentuře v centru Prahy a vlastní auto Škoda ji dělaly ještě zářivější. Její módní cit byl ostrý jako ranní mráz a naše rodina doufala, že Doubravka zůstane navždy s bratrem. Ale sny se někdy rozplývají dříve než snídaně rozešli se a nit našeho přátelství se s ní přetrhla jako párátko.
Za méně než měsíc přivedl bratr domů Květu. Ten večer seděla na naší pohovce, skoro neviditelná v džínách a obyčejném tričku, tichá jako kapka rosy na lipovém listu, dokonce i talíř před ní zůstal prázdný. Byli jsme zmatení bratr si přece vždy vybíral energické a vesele naladěné dívky, a najednou tu byla Květa, která se ztrácela v tichu jako podzimní mlha.
Maminka se na Květu dívala s despektem nebylo s ní snadné najít společnou řeč, měla jen střední školu a její rodina žila v malé vesnici u Čáslavi a vydělávala sotva pár tisíc korun měsíčně. Maminka dokonce šeptala, že Květa vypadá usedle jako její babička, a ne jako mladé děvče.
Bratr ale zůstal pevný jako hrad v Ledči nad Sázavou. Řekl klidně: pokud ji nepřijmete, odstěhuji se za ní. Navzdory námitkám podepsali bratr a Květa manželskou smlouvu a začali společně žít v bytě s výhledem na říční hladinu. Časem se Květa osmělila, jejich domácnost voněla koláči a ve spíži byla vždy čerstvá polévka. Nakonec i maminka uviděla, jak moc Květa bratra miluje, a přijala jí jako vlastní dceru.
Nedávno se mi v jedné snové uličce v Dejvicích zjevila Doubravka, stále elegantní a obklopená zbožím s vysokými cenovkami v korunách, proplouvala mezi obchody jako pestrobarevný motýl, unášena představou budoucnosti, která ji nezajímá. Když je dnes porovnávám, vidím, že Květa je opravdová volba; Doubravka zůstává ponořená v lesku svého světa, zatímco Květa přináší klid domova.
Dnes jsme pod jednou střechou a Květa čeká dítě v našem snovém domě je cítit radost a očekávání, že se brzy narodí nový život. Někdy mě zamrzí, že jsem jí zpočátku neotevřela srdce, ale v této zvláštní, rozplývající se realitě nakonec vše dopadlo dobře. A co na to říct, když se sny tak krásně naplňují?