Velmi atraktivní mladá žena vstoupila do letadla s rozhodným krokem. Na tváři měla široké sluneční brýle a přes rameno ji visela luxusní kabelka od známé značky. Když dorazila ke svému místu, všimla si, že bude muset sedět vedle staršího muže s prostým vzhledem čistá, leč obnošená košile, boty, které už toho v životě dost zažily.
Sotva se posadila, okamžitě zavolala letušku.
Mohla byste mě přesadit jinam? řekla tvrdým, ledovým hlasem. Nemohu cestovat vedle takového člověka… Podívejte se, jak je oblečený, ty jeho africké boty. Já si zasloužím lepší společnost.
Letuška zůstala klidná, i když byla překvapená jejími slovy.
Promiňte, paní, ale v ekonomické třídě jsou všechna místa obsazená, odpověděla.
Mládá žena si znatelně povzdechla a uraženě odvrátila pohled k okénku.
Starší muž sklopil zrak. Ani slovo, jen ticho.
Letuška se cítila nepříjemně a odešla do pilotní kabiny, aby kapitánovi vše vyložila. Kapitán ji pozorně vyslechl a usmál se klidným úsměvem.
Nech to na mě. Teď to vyřeším.
Po několika minutách se letuška vrátila, vlídně se usmívala.
Paní, kapitán schválil změnu sedadla. A rádi bychom se omluvili, že jste byla nucena sedět vedle tak nepříjemného člověka.
Mládá žena, která se jmenovala Denisa Nováková, povýšeně zvedla bradu, popadla svoji kabelku a už si představovala, jak bude sedět v první třídě se sklenkou vína a dostatkem místa pro nohy.
V tu chvíli se letuška obrátila na staršího pána, pana Jaroslava Šebestu, a s úctou promluvila:
Pane, mohl byste mě, prosím, následovat? Kapitán Vás osobně zve, abyste cestoval v první třídě.
Nastalo hluboké ticho.
Pak, jako by všichni cestující zadržovali dech, celá kabina propukla v hlasité potlesky.
Během sestupu do první třídy se Denisa cítila zaskočená a snad poprvé za dlouhou dobu skutečně zahambená. Exploze potlesku od ostatních pasažérů zněla jako bouře, která ji donutila zamyslet se nad tím, co znamená skutečná hodnota člověka a ne jen cena kabelky v korunách.