Ačkoli spěchal domů, muž najednou zastavil u kraje silnice, právě vedle malé městské skládky za Berounem. Mezi rozházenými zbytky, starými botami a roztrhanými igelitkami, si všiml nápadně velkého pytle, jak dýchá a tiše kňučí jako kdyby se sám vzpamatovával z noční můry.
Obvykle by tu člověk našel jen poničené hrnce, zmačkané sáčky od tvarohu nebo rozlité kelímky od kofoly. Ale dnes pytel ukrýval cosi mezi všedností a absurditou snu malého štěněte, zapomenutého a vysypaného jako směsný odpad pod žhavým sluncem.
Srdce mu poskočilo soucitem. Bez zaváhání rozvázal tkanici a vytáhl třesoucí se klubíčko pejsek byl tak drobný a zmatený, jako by vypadl z jiné reality. Muž ho rychle zabalil do své mikiny a ve spěchu ho odvezl do nejbližší veterinární ordinace v Řevnicích. Naštěstí, veterinářka Barbora konstatovala, že kromě žízně je štěně v pořádku.
Později požádal berounský útulek, aby pomohl sehnat malému zvířeti nový domov. A jak už to v podivných snech bývá, za několik dnů se u bran útulku zjevili Lucie a Matouš mladý pár s laskavým pohledem i úsměvem. Se smíchem pověsili psíkovi na obojek jmenovku Švec a slíbili, že mu ukážou všechny louky za městem.
A tak nakonec psí dušička našla rodinu, která ji bude chránit před dalšími podivnostmi světa.
Je smutné, že v našem světě kde lidé chodí s hlavami v oblacích a myslí na vlastní potíže žijí i tací, kterým je jedno, že někde uprostřed smetí živoří ztracený život. Zvířata nechtějí nic než pohlazení a trochu lásky a za to nabízejí věrnost, kterou by nevyměnili ani za milion korun českých.
Na ty, kdo pejska bezcitně odložili, možná někde čeká vlastní podivná noční můra nebo poučná lekce o odpovědnosti za živou bytost. Ochránci zvířat by měli s soudy a policií spolupracovat, aby takové příběhy zůstaly navěky jen podivným snem. Možná tak v lidech probudí vřelost, soucit a opravdovou odpovědnost za tvory, kteří umí být těmi nejvěrnějšími parťáky ve světě, kde logika často nedává smysl.