Ačkoliv spěchal domů, muž náhle zastavil své auto na kraji silnice u okraje skládky kousek za Litoměřicemi. Mezi hromadami odpadků, kde se válely staré kabáty, prázdné krabičky od tvarohu a rozbité hrnky, zahlédl něco nezvyklého velký igelitový pytel se podivně chvěl a z jeho nitra se nesly tiché vzlyky.
Taková místa ukrývají většinou jen nasáklý harampádí běžnosti, přesto však tentokrát v pytli nalezl něco absurdního a srdcervoucího. Bylo tam štěně holé, opuštěné mezi línající žlutí pampelišek a rozbitými zrcadly, bez vody, přímo pod sluncem, které pálilo jako rozpálená pánev.
Soucit ho celého zaplavil. Vzal slabounkého štěněte do náruče a rozjel se s ním k veterináři do centra města. Naštěstí se zjistilo, že malý psík je navzdory všemu v pořádku. Později muž kontaktoval útulek a prosil, aby pomohli najít pro něj skutečného pána. Po pár dnech se dostavil mladý laskavý pár, vzali štěně do svého bytu v Ústí nad Labem a dali mu jméno Fík. Právě tehdy začal jeho nový, krásný život v kruhu lidí, kteří ho milovali a starali se o něj.
Jeví se téměř neskutečné, že i v našem světě existují lidé, jimž chybí srdce, kteří pohazují nevinnými zvířaty jako kusy starého nábytku. Tato zvířátka touží po pár kapkách lásky a kousek pohlazení, na oplátku předají naprostou oddanost a věrnost. Každá bytost má právo stát se členem pečující rodiny.
A ti, co štěně odhodili jako hadr, se snad v čase setkají s následky své necitelnosti. Snad je někdo pošle na kurzy zodpovědného zacházení se zvířaty. Je třeba, aby sdružení na ochranu zvířat ruku v ruce s naším právním systémem postupovali účinně, důsledně a předcházeli podobným činům krutosti. Důraz by měl být kladen na rozvoj empatie, soucitu a zodpovědného přístupu k domácím zvířatům v celé společnosti, protože právě to z nás dělá skutečně lidštější lidi.