Mluvila jsem s manželem po telefonu a nezavěsila jsem včas. Řídila jsem a bylo to nepohodlné. Když jsem slyšela větu, která zazněla po mém „ahoj“, udělalo se mi špatně. Stručně řečeno, můj manžel nikdy sám hovor neukončuje. Stisknutí červeného tlačítka byla vždy moje úloha v naší rodině.
Podle zvuků jsem pochopila, že si telefon nestrčil do kapsy. Pořád jsem slyšela jeho hlas – jasně a zřetelně.
– No tak, moje malé ptáčátka! Když jste počkaly, až dokončím hovor, teď jsem celý váš. Pojďte sem!
Po těchto slovech jsem uslyšela nějaké šustění. Nebyly tam žádné jiné hlasy, jen podivné zvuky a jemné škrábání.
Zastavila jsem na parkovišti a snažila se uklidnit. Hrozně to bolelo. Deset let manželství. Syn ve školním věku. Všechno jsme budovali společně tvrdou prací. Co jsem měla dělat?
Nikdy jsem manžela nekontrolovala, protože jsem mu zcela důvěřovala. Věřila jsem, že vztah by měl být založen na důvěře. Vždy jsem k němu byla upřímná a myslela si, že je mi věrný. A nikdy jsem neměla žádné „varovné signály“. A teď – tohle.
Rozhodla jsem se, že než si promluvím s manželem, nejdříve se poradím s psychologem. Potřebovala jsem zvládnout své emoce, protože sama bych to nezvládla. Obrátila jsem se na dva specialisty. Každý měl svůj názor – naprosto odlišný.
První psycholog byl muž. Už z jeho chování jsem pochopila, že on sám by potřeboval terapii víc než já. Řekl mi:
– Copak nevíte, že se nesmí odposlouchávat soukromé rozhovory? Proč jste okamžitě nezavěsila?
Nakonec to vypadalo, že za to, co se děje v mém manželství, mohu já. Doporučil mi, abych na ten rozhovor zapomněla a pokusila se začít znovu. Jinak je prý rozvod nevyhnutelný.
Měla jsem pocit, že vůbec nechápe, proč jsem k němu přišla. Navíc prohlásil, že budu potřebovat nejméně deset sezení, abych „znovu získala emoční rovnováhu“. A upřímně řečeno, cítila jsem se mnohem stabilnější než on.
Rozloučila jsem se a odešla. Věděla jsem, že s takovým psychologem nemohu pracovat.
Druhá psycholožka byla žena. Řekla mi:
– Pokud nejste připravená to jen tak přejít a zapomenout, nemusíte to dělat. Neměli byste v sobě potlačovat bolest, aniž byste zjistila pravdu. Ale musíte být připravená – reakce vašeho manžela může být nepředvídatelná. Může si sbalit věci a odejít. Jste na to připravená?
– Jsem připravená! – odpověděla jsem rozhodně.
Řekla jsem manželovi celou pravdu. Byla jsem připravená na emocionální výbuch i na rozvod. V hlavě jsem si už rozdělovala majetek a přemýšlela, zda dovolím synovi vídat otce.
– Miláčku, co to povídáš? Pracuji přece na farmě. Krmil jsem kuřata. Když jsi mi volala, byl jsem právě v kurníku, – odpověděl manžel.
Mám mu věřit, nebo ne? Opravdu je farmář. Ale co když lže?
