– Moje dcera vyhodila manžela z domu, umíte si to představit? Byla vdaná teprve rok a už podala žádost o rozvod! S otcem jsme jí uspořádali takovou svatbu, dali jí byt po babičce a …
– Co se stalo?
– Moje dcera se svou tchyní nevycházela. Zeť je hodný , nemůžu říct nic špatného.
Tchyně vychovala syna a dceru sama. Životní útrapy zocelovaly její povahu. Je to panovačná a tvrdá žena. Děti jdou celý život v jejích stopách.
Její nejstarší dcera byla až do svých třiceti let sama, protože její matka neměla ráda chlapce. Teď už je dospělá, ale bez jejího svolení nemůže nic dělat. Dokonce i když předělávala byt, volala matce a ta jí radila, jaké tapety vybrat.
– Zeť má slabou vůli. Podřizuje se tchyni, a to moje dcera není. Pracuje celé víkendy na svém venkovském sídle. Tchyně nedovolí dětem jezdit k moři. Říká, že by se nemělo plýtvat penězi. A když se chtějí jít koupat, mají jít k řece.
Moje tchyně nepožehnala svatbě mé dcery s jejím synem. Neměla ji ráda a netajila se tím. Hned po svatbě je spěchala zkontrolovat, aby zjistila, jaká je její snacha hospodyně. Nehodlala však mlčet – hned dala najevo, že byt je její. Snacha sama přestala tchyni navštěvovat, protože vůči ní cítila negativní postoj. Odmítala také jezdit na venkovské sídlo.
– Rok po svatbě chtěla dcera odjet do Egypta. Proč? Může si to dovolit, dobře vydělává. A její zeť také nezahálí. Popovídali si a začali hledat cestu. A pak se o tom dozvěděla její tchyně….. – Žena zavrtí hlavou.
– Do Egypta? To jste tak unavení, že jedete na dovolenou? Jestli máš peníze navíc, dej mi je, najdu pro ně důstojné využití. Vaše moře je venkovský dům. Jestli mě neposloucháš, synu, uvaž, že nemáš matku.
Zeť začal svou ženu přesvědčovat, že matka má pravdu. Dceři se to nelíbilo:
– Vždycky děláme to, co chce matka. A kdy budeme žít sami za sebe? Kdy přijde náš čas? Dokud bude žít, nepustí nás dál než na venkovské sídlo ! – řekla dcera a odletěla na dovolenou bez manžela.
Synova tchyně to okamžitě začala obracet proti jeho ženě. To znamená, že tam má milence, když odletěla bez manžela. Rozčílila ho tak, že souhlasil s rozvodem.
– A nejspíš to bylo dobře. Horší by bylo, kdyby měli děti. Dcera by do konce života poslouchala , jaké spodní prádlo má koupit svému dítěti. Dcera nehodlala tančit podle melodie, kterou hrála tchyně.
Dcera jí to měla za zlé – že s ní promarnila tolik času. Nehodlala se s tím však smířit a nehodlala žít podle cizího diktátu. Určitě si najde jiného muže a bývalého manžela nechá bydlet u své matky!