Zpívat na všechno
“Nemám v plánu pořádný večírek k výročí, takže zvu jen minimum hostů,” vyprávěla paní Nina svému synovi a snaše při večeři.
“A kolik to je?” zeptal se Vašek, protože věděl, jak jeho matka miluje okázalé oslavy.
“Určitě přijde dvacet tři lidí a možná ještě pár dalších,” klidně povídala postarší žena.
“Počkej,” rychle složila všechny kousky skládačky Lenka. “Takže už jsi všechny pozvala a teď nás stavíš před hotovou věc?”
“No, je mi sedmdesát, je to můj byt a myslím, že mám právo pozvat, koho chci,” odpověděla Nina. “Bude tam jen rodina: děti, vnoučata a moje sestry s rodinami. Vůbec nezvu sousedy a vzdálené příbuzné.”
“Ale proč si dělat tolik starostí a výdajů?” nerozuměl Vašek. “Náš byt není dost velký na to, aby se tam všichni vešli; teď budeme muset nakupovat, uklízet a všechno připravit.”
“Jasně, žít v mém bytě vám nevadí, ale jednou uspořádat oslavu pro matku už je problém,” začala Nina. “Možná je to moje poslední výročí, mám právo rozhodovat.”
“Chápeš, že matka sama přípravy nezvládne?” ptal se Vašek později. “Moje starší sestra Katka se s matkou dlouho nebaví, takže není jisté, zda přijde. Mladší Irena žije v jiném městě a určitě nepřijede, aby pomohla, takže to zůstane na tobě.”
“Skvěle, takže se na týden stávám služkou,” rozzlobila se Lenka.
“Nemáme jinou možnost, chceme matku uctít a navíc bydlíme v jejím bytě,” připomněl jí Vašek.
Lenka se do ničeho nehrnula, ale uvědomovala si, že společné bydlení je rozhodující. Pochopila, že pokud by to neudělala, tchyně jí nedá klid a obviní ji ze všeho možného. Dva týdny před oslavou udělala generální úklid v celém bytě, aby před oslavou stačilo jen osvěžit.
“Nelíbí se mi tvé menu,” řekla Nina, když nahlédla do snachy poznámek. “Je tu málo masových jídel, nikdo nepotřebuje vaše moderní sendviče a hosté rozhodně nesmí odejít hladoví.”
“Ale je tu spousta pokrmů, všechno je kalorické a vyžaduje spoustu času a peněz na přípravu,” snažila se Lenka obhájit.
“Dobrá, něco ještě přidám a pak se rozhodneme,” přitakala Nina.
Po jejím zásahu se seznam jídel a náklady zvětšily skoro o polovinu. Částečně plánovala Nina zaplatit oslavu sama, ale většinou spoléhá na podporu syna a snachy.
“Za prvé jsme jedna rodina a to je normální,” rozhodně prohlásila. “A za druhé, ještě jsem se nerozhodla, co udělám s bytem. Pokud vám ho nechám, stejně budete mít výhodu, takže byste se mohli trochu snažit.”
Lenka se snažila udržet a nic neříkat, aby manžela neurazila. On podléhal matčiným rozmarům. Chtěla nakoupit potraviny na různých místech, protože považovala nákupy na jednom místě za nevýhodné.
“Ale strávíme benzín, čas a energii, když budeme kupovat olej v jednom obchodě, smetanu na trhu a vejce mimo město,” nerozuměla Lenka.
“To nevadí,” trvala na svém tchyně. “Chci mít jistotu v kvalitě produktů, proto nakupujte tam, kde vždy nakupuji.”
Nina neměla moc síly pomáhat s přípravami, ale kontrolovala nákupy a chtěla, aby ji syn vozil autem. Vašek s matkou po práci objížděl obchody a naslouchal svým obvyklým výtkám.
“Máš najatého cukráře na objednání dortu?” ptala se Nina snachy.
“Myslela jsem, že prostě koupíme hotový dort nebo zákusky,” rozpačitě řekla Lenka.
“Jistě, můžeme to udělat jako vždy a v rámci mého výročního dne koupit jen koláč,” ironicky se urazila penzionovaná žena. “Svojí matce bys takové překvapení asi nepřipravila.”
“Moje matka měla minulý rok výročí a neslavila ho vůbec,” vyprskla Lenka. “Prostě jsme poseděli v rodinném kruhu s rodiči a sourozenci.”
“To je vaše věc, každá rodina má své zvyky,” nevzdávala se Nina. “Jsi v naší rodině, měla bys respektovat naše pravidla.”
Lenka se snažila tchyni vyhovět. O poledních přestávkách v práci vybírala dort a prohlížela recepty, po práci utíkala do obchodu, protože stále bylo třeba něco dokoupit. Hosté byli pozváni na sobotu, takže si vzala ve čtvrtek a v pátek volno, aby všechno stihla připravit včas.
“Mám pocit, že vám chybí svědomí,” rozzlobila se opět Nina. “Dobrá, Vašek je muž a nic neví, ale ty bys mi mohla sama nabídnout pomoc.”
“Co se děje?” snažila se Lenka pochopit její nespokojenost.
“Budu mít oslavu, přijdou hosté, a já bych je měla přivítat v županu a s drdolem na hlavě?”
Lenka se vydala s tchyní do obchodů vybírat oblečení. Dohodla se s kamarádkou, která slíbila, že přijde domů a udělá oslavenkyni vlasy a líčení.
“Proč právě dnes pečeš masové rolády?” vletěla Nina do kuchyně. “Oslava je až pozítří a už nebudou čerstvé.”
“Protože zítra je celý den naplánován a fyzicky nestihnu připravit všechno najednou,” připomínala Lenka. “Plotna a trouba budou obsazeny, a já mám jen dvě ruce.”
“Pak vstávej dřív a nemusíš hrát hrdinku,” tlačila na ni Nina.
“Snažíte se všechno udělat mýma rukama,” už nemohla mlčet Lenka. “A vůbec, když se vám to nelíbí, nebudu dělat nic.”
“Cože?!” rozčilovala se Nina rudá vzteky.
“Vezměte své hosty do hospody nebo objednejte jídlo, mě už dost unavuje vaše nespokojenost a obvinění,” nevěděla, jak se kontrolovat Lenka.
Když se Vašek vrátil z práce, našel plačící manželku a rozlícenou matku. Matka si brala léky na uklidnění, obviňovala snachu, že ji chce sprovodit ze světa a zničit oslavu.
“Drahá, prosím tě, dodělejme to do konce,” žádal Vašek. “V podstatě zbývá pár dní, přežijeme to a budeme mít klid.”
Lenka se kvůli manželově klidu přemohla, odpočinula si a vrátila se do kuchyně. Celý pátek strávila v kuchyni, unavená. V sobotu bylo vše připraveno na příchod hostů a byt zářil čistotou. Hlavní oslavenkyně v nových šatech a s upravenými vlasy přijímala gratulace a zvala všechny ke stolu.
“Vše je připraveno s láskou a ve skvělé náladě,” mile se usmívala Nina na příbuzné.
“U vás je jako vždy vše chutné, krásné a originální,” chválili hosté.
“Opravdu jsem se snažila, i když někteří lidé se snažili dělat problémy,” odpovídala oslavenkyně, neukazujíc na nikoho konkrétně, ale přelétajíc pohledem snachu a dcery.
Po celou dobu banketu Lenka skoro ani neposeděla, neustále nosila talíře. Vaškovi praskly nervy a donutil sestry manželce pomoci.
“Nemůžu pochopit, zda jsi hrdinka nebo prostě tak hloupá?” ptala se švagrová Katka v kuchyni.
“Co tím myslíš?” nechápala Lenka.
“Je vidět, že matka tě využívá a celý ten banket je na tvůj účet a s tvojí pomocí,” odpovídala.
“Neštěrchej jí do rány,” žádala druhá sestra Irena. “Znám naši matku dobře, a vím, proč udržujeme odstup.”
“Je to přece výročí, respekt, bydlíme tu a vůbec,” byla zaskočena Lenka.
“Je to naše matka, přijely jsme jen proto, že slavit výročí může být opravdu její poslední, ale upřímně řečeno, s ní se nedá žít. Pokud si myslíš, že vám nechá byt, pochybuji o tom. Snaží se vás udržet a kontrolovat, už jsme to zažily,” pokračovala Irena.
Hosté zůstali dlouho, lichotili, téměř všechno snědli a odcházeli domů s dary ve formě speciálně zakoupených zákusků na výslužku. Po odchodu posledního hosta oslavenci s pocitem královny odešla odpočívat, aniž by poděkovala synovi a snaše za pomoc. Lenka umývala nádobí skoro do rána a teprve pak šla spát. Ale vyspat se nemohla, protože v deset ráno do pokoje vtrhla tchyně s návrhem jít nakoupit, protože chce utratit darované peníze.
“To už dál nemůžu a nechci, rozumíš?” zeptala se Lenka manžela, jakmile za tchyní zavřela dveře. “Nikam nepůjdu a je mi jedno, jak zareaguje.”
Vašek také nikam nešel, Nina se urazila, poté dělala další scény a všude vyprávěla, jak ji syn a snacha neocení a ubližují jí. O dva měsíce později Lenka přesvědčila Vaška, aby se přestěhovali do pronajatého bytu, aby žili dál od tchyně. Nechápala důvod tohoto kroku a dál očerňovala snachu, “která zkazila život jejímu synovi a vůbec jeho matku nerespektuje”. Nina se považovala za ideální matku, jejíž děti vyrostly, ale byly nevděčné.
