Valérie spěchala ráno do práce ulicemi Prahy, když si najednou uvědomila, že doma zapomněla mobil. Proto se rozhodla vrátit, vstoupila do výtahu ve starém paneláku na sídlišti Jižní Město a ten se z ničeho nic zastavil mezi sedmým a osmým patrem! Zůstala uvězněná v kovové kleci, nervózně sledovala červeně blikající tlačítko alarmu a čekala na pomoc.
Ztichlým domem najednou zazněly hlasy z chodby. Jeden z nich poznala okamžitě byl to její manžel Gustav. Hlavou jí projela vlna podezření, protože s ním mluvila ženská, která podle zvuku na podpatcích rozhodně nebyla nikdo z administrativy, ale sousedka Viola z osmého patra.
Miláčku, zašeptal Gustav měkce, nemůžu se dočkat, až budeme dnes večer spolu, tak jako včera
Už se těším, přijď až po desáté, zahihňala se Viola a klíčky zacinkaly v ruce.
Tvůj muž je dnes opět v noční? zeptal se šepotem Gustav.
Celý týden noční, odejde přesně v devět třicet, vrací se ráno po šesté. A musíme si pohnout, ten můj je pořád nervózní, zašeptala Viola a trochu zvýšila hlas, když se rozhlédla po chodbě.
Proč ten výtah tak dlouho nejede? rozčiloval se Gustav.
Ve výtahu Valérie tlumeně poslouchala, cítila, jak se jí lámou sny o klidném manželství. Ještě chvíli je slyšela, jak si šeptají slova lásky, pak zašustil odchod po šedém lino schodišti a ozvaly se jen vzdálené kroky.
Zpočátku Valérie těm slovům ani nevěnovala pozornost vždyť může jít o omyl, sousedů s podobnými hlasy je tu dost! Ale když jasně slyšela, jak Viola Gustava oslovila jménem a zaznělo i její vlastní, pochopila krutou pravdu: její muž ji podváděl, a dokonce s blond sousedkou z bytu čtyřicet!
Tak proto se večer tak rád prochází, hořce si vybavila, jak Gustav chodí nadýchat se čerstvého vzduchu právě směrem k osmému patru. Víš co, Gustave? Já ti tu procházku nikdy nedaruju, tuhle noc si zapamatuješ až do smrti!
Za deset minut dorazili opraváři a konečně Valérii vysvobodili z výtahu. V její hlavě však už byl narýsován plán.
Večer kolem desáté, když Gustav zvedl trenčkot, aby šel na chvíli na vzduch, Valérie už čekala:
Gustave, proč jdeš ven, vždyť leje jako z konve! volala nervózně z kuchyně.
Na balkoně se nenadýchám, musím trochu chodit, je to zdravější pro srdce, hájil se Gustav a přes rameno si hodil deštník.
Jestli myslíš Měj se, ale dnes nemáš svůj den, dávej na sebe pozor, zamrkala Valérie a tajemně se usmála.
Gustav váhavě odešel, netušíc, že jeho milenčina manžela někdo právě telefonicky informoval o nevěře. A tak se celá schůzka proměnila v drama pár minut po setkání s Violou se domů vrátil rozčílený manžel a začaly letět věci a slova kolem.
Gustav se po půlhodině vrátil domů, celý promoklý, bez bundy i bot.
Valérii, otevři mi, už je mi zima! Nějací kluci mě okradli, všechno mi vzali, i boty! volal Gustav mezi dveřmi.
Tvoje věci máš u popelnic, můžeš pozdravovat Violu z osmého patra, odsekla Valérie ledově a nechala dveře zapadnout na řetízek.
Jakou Violu? šeptal Gustav nechápavě.
Tu tvoji lvíčku z osmého, a zmizela v pokoji sledovat televizní zprávy.
Ještěže děti už jsou dospělé a nebydlí doma, myslela si Valérie s hořkým pocitem, aspoň nevidí tuhle ostudu.
Gustav zoufale doběhl ke kontejnerům, kde našel zabalený kufřík. Oblékl se, nervózně vyhlédl před dům s úmyslem jet taxíkem do bytu své matky. V tu chvíli si uvědomil, že telefon zůstal u Violy.
Rozhodl se vrátit, alespoň si půjčit mobil od Valérie. Osud si však s ním opět zahrál výtah mezitím přestal fungovat kvůli odstávce proudu v celém domě. Stejně jako ráno Valérie, uvízl tentokrát Gustav!
Když konečně výtah opravil, bylo už osm ráno a Valérie dávno pracovala na poště. Klíče od bytu, který patřil jeho ženě, samozřejmě neměl.
Když scházel Gustav schody, zahlédl na osmém patře Violu, jak stojí s kufrem a čeká na výtah.
Violo, máš můj telefon? zeptal se už jen vyčerpaně.
Mám. I tvoje ostatní věci, sklopila oči sousedka.
Pak společně sjeli výtahem dolů, každý se svým zavazadlem. Na ulici už čekala dvě taxíka každý rozvážel jiným směrem. A v tom tichu zaznělo jen staré pražské úsloví: láska prochází nejen žaludkem, ale i výtahem a někdy se pěkně zadrhne.
