Valerie si to štrádovala na práci, když ji najednou nakoplo: Telefon! Nechala ho doma! Otočila se tedy hned na podpatku, vběhla do výtahu a… A vida, výtah se rozhodl udělat si dovolenou mezi sedmým a devátým přesně na osmém patře. Valerie tam trčela jak socha svatého Václava a nervózně čekala, až ji někdo vyprostí.
Náhle z chodby slyší známý hlas svého manžela, Hynka. Ale Hynek tam nebyl sám špital si tam něco s paní Darinou od naproti.
Darinko, zlatíčko moje, šeptal Hynek, až to Valerii v uších zaléhalo, jak já se vždycky těším na ty chvilky s tebou.
Večer už budeš u mě, ne? zamrkala Darina.
Máš pravdu, dneska večer! A Mirek (Darinin muž) má zas noční?
Celý týden, řekla Darina sladce. Z práce chodí až ráno, takže máme klid. Ale musíme si pospíšit, za chvíli se může vrátit
Hynek začal brblat něco o tom, proč se ten zatracený výtah zasekl zrovna teď, a proč to nikdy nefunguje, když člověk potřebuje trošku soukromí! Po chvíli jim to cvaklo a odešli po schodech dolů bez výtahu, zato s konspiračním plánem na večer.
Valerie zpočátku nechápala, co to slyší. V domě sice není zvykem, aby někdo v osm ráno vedl milostné dialogy u výtahové šachty, ale když Darina oslovila jejího manžela úplně jasně Hynek, a pak padlo i jméno Valerie, měla jasno. Hynek má románek, a ne s ledajakou paní, ale s Darinou ze čtyřicítky, co bydlí přes dvě patra.
Valerie se musela zhluboka nadechnout. No teda! Tak ty, panečku, chodíš každý večer na čerstvej vzduch? Čert ví, co tu dýcháš Uvidíme, co budeš dýchat dneska večer!
Jakmile půlhoďky na to přijeli údržbáři a dostali ji z výtahu, Valerie už měla plán. Jasně, že měla!
Když se večer Hynek začal oblékat a usmíval se líbezně jako čerstvě vydrbaný kocour:
Valerko, skočím si večer na vzduch. Hodinka, možná dvě.
Ale vždyť venku leje jako z konve! vyhrkla Valerie.
To zvládnu. Půjdu s deštníkem. Trochu pohybu, srdečku to prospívá, jsi přece zdravotní sestra, to musíš vědět!
To jo, ale vážně nemusíš nikam chodit. Vylez si klidně na balkon.
Ne, chci chodit! To je jiný pohyb!
Ale fakt leje!
Deštník mám, v suchu budu! Měj se, za hodinu jsem zpátky.
Radši bys dneska nikam nechodil, Hynku. Nemáš dneska svůj den.
Tomu nevěřím, pověry jsou pro báby. Čauky mňauky!
Jenže za půl hoďky byl Hynek zpátky a hned buší na dveře. Valerie nechala řetízek, jen pootevřela.
Kde máš deštník, kabát a vůbec všechno? zeptala se. Jak to, že jsi v ponožkách?
No představ si, že mě na ulici obrali nějací frajeři! Všechno mi sebrali! I boty! Pusť mě rychle dovnitř, mrznu!
Svoje věci jsem ti zabalila, řekla ledově Valerie, jsou u popelnic. Pozdravuj Darinu.
Koho?
Paní ze čtyřicítky. Osmý patro.
Zabouchla dveře a přepnula na televizi. Ještě že jsou děti dospělé a nejsou doma, aspoň nemusí vidět tenhle cirkus.
Hynek zpoceně letěl ke sběrnému dvoru u výtahu. Tam na něj čekal kufr, aspoň zbylo něco na oblečení. Pak vyběhl ven a chtěl zavolat taxi, ale ouha, telefon zůstal u milenky v bytě.
Takže šup, zpátky k Valerii, aspoň pro telefon poprosit… Jenže když skočil do výtahu, výpadek elektřiny a hotovo, zůstal viset přesně na tom stejném osmém patře. Poslední dobou je u nich v paneláku snadno možné úplně všechno.
A když konečně znovu naskočila elektrika a Hynek mohl vylézt, Valerie už dávno byla v práci. Klíče stejně neměl ty měla ve svém českém panelákovém týpí jen jeho manželka.
Hynek to tedy vzal poctivě pěšky výtahu už moc nevěřil a na osmém patře narazil na Darinu. Taky stála s kufrem a nervózním kukučem.
Nemáš náhodou můj telefon? zeptal se Hynek.
Mám a i tvoje věci, odpověděla roztržitě Darina.
Paráda
Pak už oba naskočili do kabiny (výjimečně jela), ale když už vystoupili ven na ulici, každého rozvezlo jiné taxi. Šťastnou cestu, milenci… V Praze jsou možnosti, ale panelák nikdy nezapomíná!