Hele, představ si, že jsem loni v létě vyrazila do lázní v Karlových Varech na takovou očistu těla, hladovku a celkovou detoxikaci. V jeden den jsem si šla natáhnout na lehátko na sluníčko a vedle mě ležela holka, fakt krásná, úplně jak vystřižená z časopisu.
Dali jsme se do řeči, nějak jsme probraly, proč jsme vlastně tady a co od toho čekáme. Říká mi: Já potřebuji dát dolů 400 gramů. Já myslela, že to je fór a rozesmála jsem se. Ale ona byla vážná. Už rok se sebou zápasím, jsem prej tlustá. Přítel mi řekl, že jestli nezhubnu, tak mě opustí Podívej, vidíš? ukázala mi prsty na břiše kousek kůže. Je mi trapně si vůbec sednout
Ještě dlouho jsem to nemohla dostat z hlavy. Začala jsem si jí v duchu říkat Lenka 400 gramů. Zjevně podle jejího partnera můžu já s mojí postavou rovnou po hlavě ze skály, protože v ideálním světě mají žít jen hubení a na baculaté nezbývá místo.
Pár dní nato jsem šla na oslavu do jedné brněnské restaurace, byla tam kupa neznámých lidí. Seděla tam elegantní dáma, nohu přes nohu, silonky se blyštěly na perfektě tvarovaných nohou, střevíčky jí sklouzly z paty a ona vypadala fakt jak ze žurnálu. Pila vodu z vínové sklenky, magnetizovala všechny chlapské pohledy.
Pak dorazil její manžel. Obchází chlapy kolem stolu, všem podává ruku a jí mezi zuby procedí: Přikryj si stehna! Jen si je vystavuješ Okamžitě se narovnala, zrudla jako rak, poprosila číšníka o deku (přitom seděla hned u krbu), zabalila se do ní a už celý večer nebyla sama sebou.
Jednou jsem si řekla, že zkusím prokoumat životopisy slavných spisovatelů, třeba tam najdu nějaké tajemství úspěchu. Mě rychle přešla chuť ono je těžké spojit slavné dílo a člověka plného vlastních slabostí. Úplně jsem přestala číst tyhle biografie u knížky o Leoši Janáčkovi. Miluju jeho hudbu, ale některá fakta z jeho života jsem prostě neunesla. Jeho žena, po pátém dítěti holčička Maruška byla nemocná a lékaři jí zakázali další těhotenství, ale Janáček se jen ušklíbl: K čemu pak je? A stejně zplodili děti ještě třináct No hrůza.
Koukám někdy na Instagram. To je samá perfektní panenka. Celý den pilování postavy fitko, solárko, zábaly a wellness. Budují si svoje ideální tělo, kosmetický průmysl je v tom ještě podporuje. Ony jsou profíci v oboru krásy, ale ruku na srdce to je práce na plný úvazek a ještě pořádně drahá.
Respektuju každou práci, ale mám pocit, že u nás se všechno nějak prohodilo. Holky chtějí být krásné, aby byly milované. Aby si jich někdo všiml. Řekli jim: krása je tohle: vychrtlost, vyštipované obočí, nafouklé rty a zadek kulatý jak broskev. Tak kývnou a snaží se vejít do téhle formy.
A kluci najednou neumí vybrat mezi armádou stejných panenek
Pamatuju si, jak jsme byli s manželem na farmářském trhu. On hledal něco do zahrady, já jen zevlovala mezi stánky. Najednou mě zaujaly zahradní sošky lucerničky, květiny, ježci, zajíci, lišky U velikých zahradních trpaslíků s červenými čepicemi stáli dva chlapíci a hádali se, který je hezčí. Jeden je ochmatával, druhý se smál: Rozhodni se už, včera jsi vybíral holky úplně stejně nerozhodně!
Bylo to fakt vtipné.
Holky moje, Lenko 400 gramů, Klárko Přikryj Stehna, Zdeno 13 dětí Jak si můžete dovolit mít se tak málo rády, nevážit si sebe? Přijde mi, že tyhle vztahy, kde jsi zboží s vadou, jsme si začaly plést s láskou. Kdo nám vůbec řekl, že šťastná láska znamená mít dokonalé tělo a tvář?
Znám desítky případů, že vzhled s láskou absolutně nesouvisí.
Jedna moje kamarádka poznala manžela v nemocnici v nefrologii. Okouzlila ho v županu, bledá jak stěna, se sběračem moči nevábně čouhajícím zpod noční košile. A stejně si ji vzal!
Vidělas někdy fotografie Frídy Kahlo? Taky ti přišla krásná? A ta její obočí? Přesto kolem ní obletovali ti nejžádanější chlapi doby.
Taky se mi před lety povedlo, že mi špatně vytrhli osmičku a roztrhli mi pusu, měla jsem horečku přes 39, opuchlou tvář jak polštář a nemohla jsem se ani napít. Ležím doma, plivu krev, připadám si hrozně, a manžel mě krmí kefírem, protože nic jiného do mě nedostal a chvilku na to mám bílé vousky od kefíru. Vytáhnu zrcadlo, uvidím se a brečím. On na to: Jsi nejkrásnější ženská na světě! I teď! Vezmeš si mě? No, pojď si mě vzít!
Když jsem se uzdravila, byla večeře, prstýnek, jeden oficiální poklek, potlesk hostů a číšníků a spousta květin Ale já si dodnes nejradši vzpomenu na tu první, opravdovou žádost. Protože krása není o zevnějšku, a láska není o dokonalosti.
Právě naše nedostatky z nás dělají osobnosti za to nás někdo miluje! Ať už je to cokoliv. Vlastně dokonalost neexistuje, nebo jo, ale pro každého vypadá úplně jinak.
Rozhodla jsem se nedávno nechat si narovnat zuby rovnátky. Jsou fakt křivé. Manžel mě podpořil: Miluju tvůj úsměv tak, jak je rovnátka si, když chceš, dej ty, protože já bych byl nejradši za to, co máš.
Po porodu našeho prvního syna jsem měla 118 kilo. Manžel mě chválil, až jsem díky tomu ani neměla motivaci hubnout. Abla jsem zhubnout tehdy, až když jsem sama chtěla.
Prohlíželi jsme staré fotky já rozplizlá na gauči s malým synkem. Ptám se: Proč jsi mi neřekl, ať zhubnu? Vždyť jsem byla tlustá On na to: Byla jsi krásná plyšanda, zhubni, když sama budeš chtít. Mně jsi voněla vždycky.
A pamatuju další léto, kdy se mi rozjel psoriáza, celé tělo poseté fleky, a my letěli k moři. Nechtěla jsem svléknout plavky a manžel jen: Co je? Já v tu chvíli pochopila, že opravdu nevidí problém nezajímalo ho těch pár fleků, pro něj jsem pořád byla ta jeho kráska.
Nikomu tady nechci dělat reklamu na manžela, jde mi o vztah. Pokud váš chlap vyžaduje, abyste odpovídala jeho představám o kráse, není to láska. Je to o moci.
Jsi krásné jablíčko a on vidí jen červíky? Takový chlap nehledá jablíčko, ale možnost ovládat.
Jestli za ním půjdeš ze strachu, že tě opustí, zamysli se opravdu chceš ztratit tyrana, pro kterého jsi jen zahradní trpaslík pod muchomůrkou?
Každý muž je do jisté míry samec a touží mít slovo. Ale autorita by neměla stát na strachu, ale na úctě a obdivu!
Tvá ochota následovat musí být volba, ne povinnost. Chceš jít za člověkem, který tě bere, je silný, jistý, něžný a ty mu důvěřuješ. On tě vezme za ruku i na konec světa a tvým úkolem je vybrat, kdo je toho hoden.
A to právo tě vést si ten pravý musí napřed zasloužitA proto dnes, když vidím u bazénu holku v plavkách, v restauraci dámu s dekou na kolenou, nebo když sama stojím před zrcadlem se zubní nití zachycenou v rovnátkách, vždycky si připomenu: Nejsme tady, abychom byli ozdoby na poličce něčího vkusu. Jsme tady, abychom byly šťastné, zdravé a samy své.
A jestli někomu nestačíme, není to naše prohra.
Moje babička říkala: Holka, jablko, co spadne, si klidně okousá nějaké prase. Ale jablíčko nahoru na větvi si musí najít odvahu utrhnout král. Nezapomeň na to, když příště budeš stát před někým, kdo tě vyzývá, abys byla menší, slabší, tenčí, tichá nebo neviditelná.
Protože někdo jiný někde čeká, až tě uvidí i s tvými fleky, šrámky, úsměvem křivým jak řeka a řekne ti: Jsi moje kráska. I když fouká, i když prší. A dnes tě vezmu na světlo, ne pod muchomůrku.
A to, věř mi, není žádná pohádka. To je láska, kterou si zasloužíš.