V létě jsem jela do lázní v Karlových Varech na očistu těla, konkrétně na ozdravný pobyt s půstem. Jednoho odpoledne jsem si šla lehnout na lehátko na terase a vedle mě se usadila krásná mladá žena, na pohled jako z módního časopisu. Dali jsme se do řeči a povídaly si o našich očekáváních a důvodech půstu.
Potřebuji shodit čtyři sta gramů, řekla mi. Vyprskla jsem smíchem, myslela jsem, že vtipkuje. Ale ona byla naprosto vážná. Povzdechla si: Celý rok si připadám tlustá. Můj přítel mi řekl, že mě opustí, když nezhubnu Podívej, vzala si špetku kůže na břiše, je mi hanba si i sednout…
Ta její slova mi zněla v hlavě ještě dlouho potom. V duchu jsem jí začala říkat Lidka 400 gramů. Očividně dle jejího přítele existuje nějaká ideální Sparta, kde smí žít jen štíhlí, a kdo má nějaké kilo navíc, je určen ke shození ze skály.
Nedávno jsem byla pozvána na oslavu do velké neznámé společnosti v jedné restauraci v Praze. Sedělo tam mnoho lidí. Jedna upravená paní seděla v křesle, krásně zkřížené nohy, na nich slabě se lesknoucí silonky, střevíček visel na špičce prstu. Z číše na víno decentně pila vodu a přitahovala pohledy všech mužů.
A pak přišel její manžel. Přišel ke stolu, potřásl si rukou s ostatními muži, a jí syčivě přes zuby utrousil: Přikryj se! Narvala sis tam ty stehna! Ta žena najednou ztuhla, zčervenala studem, poprosila číšníka o deku ač seděla u krbu zabalila se do ní a zbytek večera seděla skrčená jak zamračený vrabec.
Jednou jsem se rozhodla číst si o životech slavných spisovatelů, třeba abych v jejich životním stylu našla klíče k úspěchu. Ale brzy jsem to vzdala: je těžké propojovat reálné osoby se slabostmi s jejich geniálním dílem.
A skončila jsem právě nad životopisem Aloise Jiráska. Miluji F. L. Věka, ale některá fakta o autorovi jsem nedokázala překousnout. Měl jisté morbidní zájmy, a když jeho žena Božena po pátém dítěti vážně onemocněla a lékaři jí důrazně zakázali další porod, prý řekl: No a co mi tedy bude platná? Božena mu porodila ještě celkem třináct dětí…
Prohlížím si Instagram. Je přeplněný panenkami v podobě českých barbie jejich den je složen z fitka, solária, zábalů a wellness. Pracují na svém dokonalém vzhledu, kosmetický průmysl jim k tomu poskytuje vše potřebné. Je to vlastně těžká, náročná a často drahá práce.
Vážím si každého řemesla, ale přijde mi, že v naší společnosti se opět pomíchaly hodnoty. Dívky chtějí být krásné proto, aby je někdo zamiloval. Aby si jich vůbec někdo všiml. Někdo jim řekl: Krása vypadá takhle hubenost, vytrhané obočí, napíchnuté rty, zadek kulatý jako broskev. Ony přikývnou a jdou se přizpůsobovat. A kluci stojí v řadě a netuší, kterou vybrat mezi samými stejnými panenkami…
Jednou jsme s manželem byli na trhu se zahradní dekorací na chalupě u Berouna. On si vybíral sazenice, já zevlovala mezi soškami: lucerničky, kytičky, větrníky, konvičky, králíčci i lišky. U obrovských trpaslíků v červených čepičkách stáli dva pánové a vybírali toho nejhezčího. Jeden nad trpaslíky bádal, povytahoval je, druhý se rozesmál a povídá: No tak, Jane, už si vyber! Včera jsi s tímhle výrazem hledal v bordelu holky Ještě teď se musím smát.
Holky, Lidka 400 gramů, Veronika Přikryj Si Stehna, Božena 13 dětí Jak jste se mohly přestat mít rády, přestat si vážit samy sebe? Jak jste mohly uvěřit, že je správné dívat se na sebe jako na vadné zboží? Kdo vám nakukal, že dokonalé tělo a tvář jsou nutné pro šťastný vztah?
Znám stovky důkazů, že to není pravda. Moje kamarádka si našla svého muže v nemocnici na nefrologii. Zamiloval se do ní, když byla v županu, bledá, nenalíčená, s elastickým pytlíkem u postele, a přesto byla v jeho očích okouzlující.
Viděli jste malby Fridy Kahlo? Nebo její slavné obočí? Přesto za ni soupeřili nejvýznamnější muži její doby.
Když mi kdysi v Hradci Králové špatně vytrhli zub moudrosti, opravili mi celou čelist, měla jsem horečku a tvář nateklou jak polštářek. Ležela jsem doma, plivala krev, na tváři mléčné fousy od kefíru, který mi manžel trpělivě podával, protože nic jiného jsem nebyla schopná sníst.
Vzala jsem zrcadlo, koukla se do něj a špitla jsem: Pane bože…,” rozplakala se hrůzou. Můj manžel mě pohladil po hlavě a povídá: Ty jsi nejkrásnější žena na světě, slyšíš mě? I teď! Vezmeš si mě? Teď hned? Když jsem se uzdravila, přišel pravý zásnubní večer prstýnek, restaurace, hosté tleskali, balonky u stropu, květiny, a moje ano Ale v srdci uchovávám jako poklad tu první žádost upřímnou a opravdovou. Protože krása je něco úplně jiného než vzhled a láska nemá nic společného s dokonalostí.
Naše nedokonalosti nás dělají živými a jedinečnými, právě za ně nás lidé milují. Vlastně dokonalost neexistuje respektive, každý ji má úplně jinou.
Teď jsem se rozhodla dát si rovnátka, protože mám zuby křivé. Manžel mě podpořil jen takto: Miluji tvůj úsměv. Pokud to chceš sama, udělej to, ale já bych nic neměnil.
Po narození syna jsem vážila přes 115 kilo a můj muž mě zahrnoval komplimenty tak, že jsem skoro neměla motivaci zhubnout. Zhubla jsem až tehdy, když jsem sama chtěla.
Když jsme koukali na fotky, kde se válím s miminkem na gauči jako těsto na koláč, ptám se: Neříkal jsi, že mám zhubnout, když jsem byla taková kulatá? Usmál se: Byla jsi rozkošná buchtička. Hubni, až budeš chtít. Mně jsi voněla vždycky.
Před pár lety jsem měla silný letní záchvat lupénky a vyrážka byla po celém těle. Jeli jsme u Máchova jezera na dovolenou, odmítala jsem se svléknout do plavek. Manžel se jen udiveně zeptal: Proč nechceš na pláž? A já pochopila, že on opravdu nevidí problém. Pro něj jsem byla pořád krásná. Psoriázu si nevšiml, mě ano.
Nechci tady dělat reklamu svému muži, jen se zamýšlím nad tím, jak vztahy fungují. Pokud po vás muž vyžaduje splnění jeho požadavků na krásu, není to láska, je to snaha ovládat. Jste krásná šťavnatá jablíčka, a on vidí jen malé červíky? Pak nestojí o jablko, chce mít kontrolu!
A možná se vydáte za ním ze strachu, abyste o něj nepřišly. Ale o co vlastně přijdete? O člověka, pro něhož jste jen dalším zahradním trpaslíkem v muchomůrkové čepičce?
Každý chlap má v sobě touhu dominovat, ale skutečná autorita by měla stát na vašem respektu a obdivu, ne na strachu. Vaše rozhodnutí následovat by mělo být dobrovolné, protože mu důvěřujete, protože je spolehlivý, laskavý a silný. Protože chcete jít za tím, kdo vás podrží za ruku i na konci světa a to už je vaše zodpovědnost správně si vybrat.
A právu být tím, kdo vás povede, je třeba si taky zasloužit.
Hodnota člověka není v ideálním těle, ale v lásce, kterou umí dávat i přijímat. A to je lekce, kterou nám žádný módní trend nikdy nedá.