Už mě to nebaví, končím! Jak dlouho to ještě vydržím?
Už mě to nebaví, končím! Jak dlouho to ještě vydržím! Dítě, její neustálá únava, pořád jen pomoz, pomoz a já chci zase ven jako dřív! Chci sex! Pracuju přece! Chci se vrátit domů ke své milované ženě, ke skutečné ženě dnes přespím u kamaráda, pak si najdu nějakou mladou ach jo Seděl jsem za volantem a přemýšlel, že dnes jsme s Hanou opravdu dospěli s manželkou k poslednímu bodu našeho vztahu. Nervózně jsem kouřil, jakoby to pomohlo.
Náš příběh s Hanou je starý jako svět. Seznámili jsme se, zamilovali se až po uši, byla mezi námi vášeň, zapomněli jsme na ochranu, za pár měsíců mi ukázala test dvě čárky.
Jistě, rodíme, zvládneme to, řekl jsem sebevědomě. Všichni maminky, dědečkové kývali hlavami, že pomůžou, jen ať rodí Pak svatba, porod, dojemné slzy syn! A pak šťastný bezstarostný život skončil, Hana se změnila v unavenou matku, rozcuchaná, neustálý řev dítěte i v noci, její vyčerpání Kde je ta moje holčička? Příbuzní zmizeli Zůstali jsme na to úplně sami.
Já nejsem připraven! řekl jsem dnes Haně a bouchl dveřmi před její uplakanou tváří s děckem v náručí.
Zvuk brzd Před autem se náhle zjevil tmavá, shrbená postava.
Chceš snad umřít nebo co? Vyskočil jsem z auta a rozběhl se k té postavě.
Muž v plášti se narovnal a podíval se na mě smutnýma, stařeckýma očima. Zašeptal: Ano.
Ten odpověď jsem nečekal, byl jsem zaskočený: Pane, potřebujete pomoct?
Už nechci žít.
Ale prosím vás, pojďte, odvezu vás domů, povyprávíte mi, třeba vám pomůžu. Vzal jsem staříka za ruku a opatrně ho vedl k autu.
Tak povídejte, dědo, zapálil jsem si cigaretu.
Bude to dlouhý.
Já nikam nespěchám.
Stařík se na mě pozorně podíval, pak zvedl oči k fotce, která visela nahoře.
Před padesáti lety jsem potkal dívku, zamiloval jsem se, vše šlo rychle, najednou jsme byli rodina, dítě, syn, dědic To bylo štěstí! Jenže já pořád chtěl, aby vše bylo jako dřív láska, vášeň, bláznovství. Moje žena byla unavená, malé dítě, domácnost, práce, hodil jsem na ni všechno, nepomáhal jsem Na práci jsem poznal další ženu, začali jsme spolu něco manželka to zjistila, rozvod, konec. S tou ženou to nevyšlo, ani mě to moc netrápilo, užíval jsem si. Ona znovu vdala, rozkvetla, syn říkal otčímovi táto a mně to bylo jedno.
A vy? nervózně jsem zapálil druhou cigaretu.
Já? Užíval jsem si, až jsem přišel o všechno rodinu, ženu, děti. Dnes má syn padesát, přišel jsem mu popřát, ale nepustil mě domů, stařík se rozplakal, sám jsem si to zavinil. Řekl mi: nejsi můj otec, běž si dál užívat.
Kam vás mám odvést? začal jsem klepat prsty do volantu.
Tady žiju, tady, jeď už, ať si neděláš starosti Stařík vystoupil a pomalu odklopýtal k paneláku nedaleko silnice. Sledoval jsem, že vešel do vchodu, chvíli jsem postál a otočil auto. V supermarketu jsem koupil květiny.
Odpusť mi, odpusť, řekl jsem, když jsem doma poklekl před uplakanou Hanou, odpočiň si, miláčku.
Vzal jsem od Hany syna, šel do druhého pokoje, kolébal ho a chraplavě zpíval: Hrajou si hračky unavené
Překvapený syn rychle usnul, ručkou se chytil mého, srdce mi bušilo, díval jsem se na dítě a cítil dojetí: Chci vidět, jak roste můj syn, chci slyšet táto.
Zase jsi někdo zachraňoval? s úsměvem vítala stará paní svého staříka ve dveřích. Ten se usmíval a pověsil plášť na věšák.
Ano, zachraňoval, je potřeba té mladé generaci vtloukat do hlavy zdravý rozum.
A jak poznáš, kdo to potřebuje?
Já sám potřeboval pomoc v tvém věku
Pojď večeřet, hrdino, mimochodem, nezapomeň, zítra má syn jubileum, žádné zachraňování večer, řekla mu žena s láskou.
Nezapomněl jsem, přece jen, padesát let našemu dědicovi, naší lásce, jak bych mohl zapomenout, objal ji a šli spolu do kuchyně, usmívali se.
Dnes jsem pochopil, jak jsou rodina a odpouštění důležité.