Už toho mám dost, všechno mě štve, odcházím! Jak dlouho tohle vydržím?
Už toho mám dost, všechno mě štve, odcházím! Jak dlouho tohle vydržím? Dítě, její věčná únava, pořád jen pomoz mi, pomoz mi a já chci ven, chci zase žít jako dřív! Chci sex! Pracuju přece! Chci přijít domů ke své milované ženě Teď chvíli budu bydlet u kamaráda, pak si najdu nějakou mladší Ach jo…” seděl jsem za volantem a přemýšlel, že dnešek je tou poslední kapkou našeho vztahu s Janou. Nerve jsem kouřil.
Náš příběh je starý jako předměstí Prahy. Potkali jsme se, zamilovali jsme se až po uši, láska, vášeň, zapomínali jsme na všechno a za pár měsíců mi Jana ukázala dvě čárky.
Samozřejmě, rodíme, zvládneme to,” jsem řekl sebejistě a všichni ženy, chlapi, babičky a dědečci kývali hlavou, že pomůžou hlavně ať rodí Svatba, porod, šťastné slzy syn! a pak už jen konec bezstarostné radosti, Jana se změnila v unavenou mámu, neupravená, nevyspalá, dítě řve ve dne i v noci, její prosby o pomoc Kam zmizela moje holka? Příbuzní se od nás distancovali Zůstali jsme na všechno sami.
Já na to nejsem připravený! křikl jsem dnes na Janu a zabouchl dveře před jejími slzami, v náručí držela plačícího syna.
Zaslechl jsem skřípění brzd, přede mnou se najednou objevila tmavá shrbená postava.
Copak, už tě život nebaví? vyskočil jsem z auta a rozběhl se k té postavě.
Muž v plášti se narovnal, podíval se na mě smutnýma, stařeckýma očima a tiše řekl: Ano.
Ten odpověď mě úplně rozhodila.
Tatí, potřebujete pomoc? Máte něco na srdci?
Už nechci žít dál.
Ale proč? Nechcete, abych vás odvezl domů? Povíte mi, třeba vám nějak pomůžu?” Vzal jsem staříka za ruku a opatrně ho vedl k autu.
Tak povídejte, dědo, zapálil jsem si další cigaretu.
To je dlouhé na vyprávění.
Já mám času dost.
Stařec se pozorně zadíval na mě, pak jeho pohled spočinul na fotce pověšené nad palubkou.
Před padesáti lety jsem potkal dívku, hned jsem se zamiloval a všechno šlo rychle rodina, dítě, syn, dědic Zdálo se, že jsme šťastní! Ale já chtěl, aby všechno zůstalo jako dřív: láska, vášeň, mládí. Manželka byla unavená, dítě, domácnost, musel jsem pracovat, všechno jsem hodil na ni, nepomáhal jsem Našel jsem si v práci jinou ženu, začal jsem nový vztah… Manželka se to dozvěděla, rozvod, konec. S tou ženou to stejně nevyšlo, ale mě to netrápilo užíval jsem si svobody. Jana si našla nového muže, byla šťastná, syn říkal otčímovi táto, a mně bylo všechno jedno.”
A co vy? nervózně jsem si zapálil další cigaretu.
Já? Už jsem si užíval dost nemám rodinu, ženu, děti. Dnes má syn padesát, šel jsem ho popřát, ani mě nepustil přes práh, rozplakal se stařec, sám jsem si to zavinil. Říká, nejsem pro něj otec, mám si užívat jinde.
Tak, kam vás mám odvézt? začal jsem klepat na volant.
Já tu bydlím, klidně jeďte nebojte se o mě. Stařec vystoupil z auta a zamířil k panelovému domu nedaleko silnice. Sledoval jsem, jak vstoupil do vchodu, chvíli jsem tam stál a pak jsem obrátil auto. Koupil jsem v supermarketu květiny za pár set korun.
Odpusť mi, odpusť, došel jsem domů, poklekl před Janou, která stále plakala, odpočiň si, miláčku.
Vzal jsem syna z její náruče, odešel do druhého pokoje a kolébaje ho, začal jsem zpívat: Haj, haj, haj, děťátko spí…
Syn se překvapeně rychle uklidnil, důvěřivě položil ručku na moje hlučné srdce. S něhou jsem se na něj díval: Chci vidět, jak můj syn roste, chci slyšet, jak říká táto.
Zase jsi dneska zachraňoval tonoucí? ušklíbla se při dveřích stará paní na svého muže. Usmíval se, když věšel plášť na věšák.
Ano, zachraňoval, nějak jim musím vštěpovat základní pravdy.
Jak poznáš, kdo potřebuje pomoc?
Já ji naopak potřeboval v tom věku…
Pojď večeřet, zachránče, a nezapomeň, že zítra jdeme na oslavu synova jubilejního padesátin žádné tonoucí večer!” s láskou se na něj podívala.
To bych si nezapomněl, padesát let našemu dědici, naší lásce jak bych mohl zapomenout. objal ženu a oba odešli do kuchyně, usměvaví.