Už tě nemiluje. Začni znovu a vybuduj si vlastní život bez něj! My dva jsme spolu šťastní. Musíš uznat, že není normální žít bez citů. Marek neopouští dítě, ale tebe.

Dobré zprávy

Běž ode mě pryč! vykřikla Alžběta na Ladu, která už smrkala do kapesníku. Udělej si vlastní život bez něj!

Ale Michal je můj manžel. Máme spolu dceru. Nemůžeš stavět svoje štěstí na neštěstí někoho jiného.

Nepoučuj mě! Žít bez citů není normální. Neopouští dítě Michal, ale ty. Vůbec mi nevadí, když se s dcerou uvidí.

Alžběta se otočila na podpatku a odkráčela. Ještě ten večer Michal usoudil, že už to dál nemá cenu. Zabalil pár fuseklí, kartáček a zmizel. Lada ho prosila, ať nedělá blbosti. Rozhodla se zjistit, v čem je její sokyně lepší.

Už s tebou nemůžu být. Nepřitahuješ mě. S Alžbětou je to jiné. S ní jsem začal fakt žít.

Pár měsíců Lada jen střídala čokoládu s vínem a při pohledu na rodinná alba dolévala kapky do sklenky. Pak jí došlo, že musí žít dál, i když ji pořád tahá na dně. Její dcera roste a Lada, vystudovaná ekonomka, se rozhodla zkusit štěstí jako účetní. Na pohovoru ji šéf nejprve zkoušel z daní, pak jí nabídl čaj a mluvil trochu víc než jen o odpočitatelných položkách. Zodpovědnost a její snaha naučit se cokoli nového ho odzbrojily. Naštěstí, Lada měla v zádech babičku mámu, která radostně pohlídala vnučku.

Lada se pustila do kariéry a randění odložila na neurčito. Po pár letech dřiny už byla z účetní rovnou zástupkyní ředitele.

Jediný chlap, se kterým si volala i mimo pracovní dobu, byl taky šéf pan Fiala. Extrémně slušný, pozorný, prostě ryzí Čech. Lada k němu pociťovala sympatickou vřelost, jenže pan Fiala byl ženatý a měl děti a Lada nechtěla být ten člověk.

Pan Fiala ovšem nebyl úplně nečinný. Jednoho dne, možná pod dojmem sektu na firemním večírku, jí řekl otevřeně: Lado, já bych kvůli vám opustil manželku. Už mě delší dobu zajímáte. Údržbu dítěte bral jako samozřejmost.

Lada byla z předchozí zkušenosti vytrénovaná jako voják z první linie. Netušila, co si počít.

V hlavě jí zněla slova, která kdysi vpálila manželovi a jeho milence: Na cizím neštěstí se štěstí nestaví.

Fiala to ale nevzdal. Postupně kancelářská klábosení přešla v něco víc. Fiala Ladě opakoval pořád totéž ženu už nemiluje, svatba byla omyl století, týral sebe i ji bídou nezájmu. Ale Lada si pořád držela odstup. Slyšela kdysi telefonát Fialy s jeho ženou a moc dobře věděla, co ta žena prožívá. Nedokázala by to být ona, kdo rozbije rodinu. Přesto tušila, že setkání s jeho ženou ji nemine. A opravdu jednou, když šla domů, viděla ženu, která už z dálky vypadala, že ví.

Žena se přiblížila, chvíli na Ladu koukala, tvář jako Prazdroj po prohře s Budvarem.

Jsi to ty? zeptala se žena.
Jsem to já, hlesla Lada sotva slyšitelně. Byla to Alžběta.

Alžběta začala Ladu přesvědčovat, že na věčných pravdách něco bude. Nemůžeš být šťastná na útraty někoho jiného.

Vzpomínáš, co jsi mi řekla před pár lety? řekla Lada ledově.
Jo, mýlila jsem se. Neměla jsem žádné právo ti Michala brát. Stejně se mi to vrátilo jako bumerang. Ale prosím, nevezmi mi ho ty. Milovala jsem jedině Fialu. On byl ten důvod, proč jsem odešla od toho tvýho. Bez něj nemůžu žít. Byla jsi na mém místě, víš, jak to bolí. Život je fakt bumerang. Ty máš přece dceru.

Drž už pusu, přeřekla Lada.

Lada se nechtěla mstít, ani Alžbětě, ani nikomu jinému. Ale pan Fiala ji nakonec přesvědčil, že štěstí si zaslouží každý i ona.

Lado, když zůstanu s Alžbětou, nebudeme spokojení tři: já, ty, Alžběta. Nic se nezmění, nemiluju ji a popravdě nikdy jsem nemiloval. Okouzlila mě jen svou urputností. Tak či tak ji opustím.

Lada si to prošla v hlavě. S Alžbětou by byl Fiala děsně nešťastný komu by to prospělo? A kdyby zůstal s ženou, ona se bude trápit. Tak si řekla, že dá ještě jednou šanci štěstí a tentokrát svému vlastnímu.

Rate article
Add a comment