– Už tě nemiluje. Začni nový život bez něj! My dva jsme spolu šťastní. Musíš uznat, že žít bez citu není normální. Marek neopouští dítě, ale tebe.

Dobré zprávy

Nech mě být! vykřikla Lucie na Terezu, která byla v slzách. Začni si svůj vlastní život bez něj!

Ale Petr je můj manžel. Máme spolu dceru. Nemůžeš si budovat štěstí na cizím neštěstí.

Tak s tím na mě nechoď! Není normální žít bez citu. Neopouští dítě Petr, ale ty. Nemám nic proti tomu, aby se setkával se svou dcerou.

Lucie se otočila a odešla. Ten večer se Petr rozhodl, že to všechno ukončí. Sbalil si věci a opustil Terezu. Prosila ho, ať nedělá hloupost. Rozhodla se zjistit, v čem je její soupeřka lepší než ona.

Už s tebou nemůžu být. Nezajímáš mě. S Lucií je to jiné. Já s ní začal skutečně žít.

Uplynulo několik měsíců. Zpočátku se Tereza jen těžko vzpamatovávala. Ale pak pochopila, že musí jít dál, jakkoliv to bolí. Její dcera roste. Tereza je profesí ekonomka.

Rozhodla se zkusit práci účetní. Během pohovoru se k ní ředitel firmy choval velmi vlídně. Zaujala ho její zodpovědnost a chuť zlepšovat profesní dovednosti. Naštěstí souhlasila Terezina maminka, že se postará o vnučku, zatímco bude Tereza v práci.

Soustředila se na rozvoj kariéry a osobní život odložila na neurčito. Po několika letech tvrdé práce se Tereza vypracovala na vynikající zaměstnankyni a později byla jmenována zástupkyní ředitele.

Jediný muž, se kterým byla Tereza v bližším kontaktu, byl její šéf pan František. Byl vždy pozorný a zdvořilý. I Terezě byl sympatický. Tehdy měl manželku a děti, takže si Tereza zakázala jakékoliv úvahy, že by mezi nimi mohlo být něco víc.

To samé se nedalo říct o Františkovi. Jednoho dne Tereze otevřeně řekl, že je ochotný svou ženu kvůli ní opustit a že ji miluje už dlouhou dobu. Slíbil, že se o své dítě bude nadále starat.

Bývalá zkušenost s rozpadem vztahu poznamenala život Terezy na dlouho. Nevěděla, jak se rozhodnout.

Vzpomněla si na větu, kterou kdysi řekla milence svého manžela: Na cizím neštěstí se štěstí stavět nedá.

Jenže František se nevzdával. Časem vyrostl jejich pracovní vztah v něco víc. Neúnavně Tereze tvrdil, že už svou ženu nemiluje. Jejich svatba byla omyl. Utrápil tím sebe i ženu. Tereza si však stála za svým. Jednou slyšela jejich rozhovor a přesně věděla, čím jeho žena prochází. Nemohla se odhodlat rozbít rodinu. Setkání s Františkovou ženou bylo nevyhnutelné a Terezu děsilo. Když po práci odcházela, uviděla, jak k ní kráčí žena, a hned věděla, kdo to je.

Když se žena přiblížila, stála chvíli beze slov.

Jsi to ty? zeptala se.

Ano, jsem, odpověděla tiše Tereza. Naproti ní stála Lucie.

Začala Terezu přesvědčovat, že měla stokrát pravdu: Štěstí na neštěstí druhých nestojí.

Vzpomínáš si, co jsi mi řekla před lety? promluvila chladně Tereza.

Ano, mýlila jsem se. Neměla jsem právo ti vzít manžela. Všechno se vrací jako bumerang. Ale prosím tě, neber mi Františka. Nikdy jsem nikoho nemilovala tolik jako jeho. Kvůli němu jsem odešla od tvého bývalého muže. Bez něj nemůžu žít. Byla jsi v mé pozici a víš, jak to bolí. Musíš to pochopit. Navíc život je bumerang. Máš přece dítě.

Mlč! vykřikla Tereza.

Neměla chuť mstít se bývalé soupeřce, i když šlo o Lucii. Ale František ji dokázal přesvědčit, že má právo na štěstí.

Terezo, pokud zůstanu s Lucií, budeme nešťastní tři: já, ty i ona. Nic se nezmění. Nemiluji ji a vlastně jsem ji nikdy nemiloval. Sváděla mě její vytrvalost. Stejně ji opustím.

Tereza se zamyslela. František by byl s Lucií nešťastný. A kdo by na tom vydělal? A i kdyby u manželky zůstal, Tereza by byla nešťastná také. Proto si dovolila dát šanci vlastnímu štěstí.

Deník Praha, 2021
Dnes už vím, že život je nevyzpytatelný a každý má právo hledat své štěstí. Ale nikdy bych neměl zapomínat na to, že každé rozhodnutí ovlivňuje i ty druhé. Vážit vlastní štěstí i bolest ostatních je ta nejtěžší, ale nejdůležitější věc v životě.

Rate article
Add a comment