Už od samého začátku, moji rodiče nesouhlasili s mým vztahem s Angelinou, mojí přítelkyní. Poznali jsme se ve druhém ročníku vysoké školy a pro mě to byla láska na první pohled.

Dobré zprávy

Víš, rodiče moji vůbec nebyli zrovna nadšení, když jsem jim řekl o vztahu s Danielou to je moje přítelkyně, a opravdu české jméno, věříš tomu? Seznámili jsme se ve druhém ročníku na Karlově univerzitě, fakt to byla láska na první pohled. Začali jsme spolu chodit, jenže naše vztah dostal pěknou ránu, když Daniela otěhotněla ve třetím ročníku. Nebylo to vůbec plánované, ale rozhodla se dítě mít a já ji v tom rozhodnutí naprosto podpořil, protože prostě věřím, že společně to zvládneme.

S tou zprávou jsme nejdřív šli k jejím rodičům na návštěvu v Pardubicích a popravdě, nejdřív byli trochu zmatení, ale nakonec nás vzali na milost a nabídli nám pomoc, jak jen budou moct. Hrozně mě potěšilo, že nás podpořili. Ale když jsem to pak řekl svým rodičům v Brně, reakce byla úplně jiná. Táta byl dost jasně naštvaný, měl strach z povinností a peněz, které budou potřeba a rozhodně nám nedal najevo žádnou podporu.

Bylo mi z toho fakt smutno, a tak jsem se rozhodl od rodičů distancovat. Celých pět let jsme skoro nekomunikovali, a syna Petra tak jsme ho pojmenovali, jsem od nich držel dál. S mámou a sestrou Lenkou jsem si sem tam zavolal, ale do života Petra jsem je nepustil.

S Danielou jsme si za tu dobu náš vztah opravdu upevnili, a když už byl Petr čtyři roky starý, rozhodli jsme se rodinu rozšířit, a Daniela znovu otěhotněla tentokrát jsme čekali holčičku. Bylo to strašně krásné, ale když mi nedávno volala máma, nechyběl pocit rozpolcenosti. Doufal jsem, že bude mít pochopení, ale volala kvůli sestře Lence, která byla těhotná s klukem, kterého skoro nezná.

Máma mě prosila, abych jí půjčil nějaké peníze, protože Lenka byla v dost těžké situaci. Nemohl jsem přehlédnout tu ironii, když jsem si vzpomněl, jak nám rodiče vůbec nepomohli v podobné situaci před lety. Nechci jim to vyčítat, ale ta vzpomínka pořád bolí.

A i když jsem Lence přál všechno dobré, nemohl jsem přestat myslet na ultimátum, které nám táta dal a teď úplně zapomněl. Přesto jsem věděl, že Lence musím ukázat soucit. Poradil jsem jí, ať si vše pořádně rozmyslí a vybere cestu, která je pro ni nejlepší.

Ten telefonát byl zvláštní připomínkou minulosti, ale taky mě utvrdil, že musím stát za svými rozhodnutími a podporovat své blízké bez ohledu na okolnosti. Rodina je někdy složitá, život nečekaně zamotává cesty, ale nakonec jsem pochopil, že láska a porozumění překonají i největší rozdíly.

Rate article
Add a comment