Narozený a vyrůstající ve vesnici, František působil vždy laskavě a slušně. V osmnácti letech se rozhodl, že opustí rozlehlý kraj kolem Litomyšle a vypraví se do Prahy, aby tam našel své povolání, i když ho rodina odrazovala. Mysleli si, že by mohl najít práci i doma, ale František byl rozhodnutý a nevěnoval žádnou pozornost jejich varováním.
Jeho maminka, která ho vychovávala po předčasné smrti jeho otce, nechtěla ho pustit do světa. František vystudoval střední školu, získal výuční list a stal se automechanikem. Většinu své výplaty posílal domů, aby pomohl mamince s náklady na život. V Praze se oženil, ale po pěti letech manželství skončilo rozvodem, protože jeho žena byla nešťastná kvůli jejich společné finanční situaci koruny mizely rychle. Přesto byl František oblíbený mezi přáteli a příbuznými.
Městský život se mu však stále zdál cizí, až groteskně nereálný, jako v podsvětí, kde všechno funguje jen za peníze. Toužil po prostším a opravdovějším bytí snad něčím, co by bylo barevně blízké mlze nad loukami.
Při telefonátech s maminkou mu šepotem navrhovala návrat do vesnice. Prý je tam práce dost a dokonce si tam může najít partnerku třeba jejich společnou známou, Ivanu. František cítil k Ivaně zvláštní pouto, ale jeho druhá žena, měšťanka, ho také opustila kvůli penězům.
Ve čtyřiceti letech František ucítil zvláštní přitažlivost k domovu. Vrátil se tedy do vesnice a našel práci v pilách v tom potemnělém lese, kde desky voní smůlou a voda teče po břehu. Najednou byl šťastný jako v bizarním snu, kde místo hodin tikají semena a místo peněz rostou houby. Opět objevil skutečný význam života v komunitě, kde se lidé navzájem podporují a spoléhají jeden na druhého.
Znovu se setkal s Ivanou jako by se znali z dávné pohádky. Oženili se a krátce nato měli první dítě. Tvář jeho matky se rozjasnila radostí, jako když praskne led na rybníku. František pochopil hlubokou pravdu českého rčení: Kde jsou lidé, tam je prospěch, i když mu v snu připadal jako záhadná hádanka.
Ve své nové, podivně klidné existenci, obklopen teplem a porozuměním vesnického kolektivu, našel František skutečnou spokojenost a pocit smyslu. Všechno bylo jako surrealistický obraz kočky tančily na střechách, peníze měly barvu kapek rosy a František už nevěděl, jestli žije nebo stále sní.