“— No vy jste věčně se vším nespokojená!” — vyjel jsem na tchyni. A hned druhý den se mi pomstila tím nejhorším způsobem.
Jmenuji se Jakub. Teď bydlím v Brně, jsem podruhé ženatý, mám skvělou rodinu a malého syna. Ale jizva z minulého manželství pořád bolí – protože tam zůstala moje dcera. Zůstala, a ne z mojí vůle.
Svoji první ženu Janu jsem potkal na druhém ročníku univerzity. Rychle jsme si padli do oka, chodili jsme pár měsíců. Pak jsem začal cítit, že city chladnou, ale v tom mi Jana oznámila, že je těhotná. Byli jsme moc mladí a já hned věděl – tohle nepovede k ničemu dobrému. Jenže před zodpovědností jsem neutekl: oženil jsem se. Janini rodiče nám na svatbu darovali garsoniéru, moji zaplatili dovolenou u moře.
Za pár měsíců se nám narodila dcera – Ema. Zamiloval jsem se do ní na první pohled. Ale popravdě, harmonie v manželství nebyla. Největší problém? Moje tchyně, Alena Černá. Bydlela ve vedlejším vchodě a prakticky u nás bydlela s námi. Pořád něco kritizovala – jak držím dítě, jak mluvím s manželkou, kolik vydělávám. Držel jsem se. Dlouho. Kvůli Janě a Emě.
Jednou jsem přišel z práce utahaný jako pes a doma – další scéna. Alena Černá zase něčemu nespokojená. A v tu chvíli mi došla trpělivost:
“— Už toho mám dost! Proč jste pořád se vším nespokojená? Proč jete celý život neusmála a neřekla jediné vlídné slovo?!”
Ona mlčela. Jen se otočila a odešla. Říkal jsem si – konečně! Třeba si to rozmyslí. Ale netušil jsem, že mě druhý den čeká peklo.
Druhá den jsem přišel domů – a nemohl otevřít dveře. Klíč nepasoval. Vedle stály mé dva kufry. Zpočátku jsem nechápal, co se děje. Bušil, zvonil, křičel. Dveřmi odpověděla tchyně:
“— Vem si svoje věci a jdi, kam chceš. Manželku a dceru už neuvidíš!”
Myslel jsem, že je to vtip. Ale nebyl. Jana ani nevyšla. Za týden podala na rozvod. Bez vysvětlení. Bez šance něco řešit. Zůstal jsem s ničím – bez rodiny, bez odpovědí, bez mé holčičky.
Utekly roky. Oženil jsem se znova. Moje druhá žena Lucie mi porodila syna. Jsem šťastný, miluju je, vážím si každé chvíle s nimi. Ale srdce bolí – po Emě. Každý měsíc poctivě posílám alimenty. Jana je bere, ale nedovolí mi dceru ani vidět. Žádná fotka, žádný hovor, žádné setkání.
Proč? Netuším. Nebyl jsem nevěrný. Netyran. Jen jsem jediné řekl tchyni pravdu do očí.
A za tohle – mě vymazali z života vlastního dítěte.