Už mám po krk toho, že každý víkend přijíždíte na návštěvu! Možná jste už také potkali ten zvláštní…

Dobré zprávy

Už toho mám opravdu dost, že u nás trávíte každý víkend!

Možná už jste také narazili na typ člověka, který si myslí, že se svět točí jen kolem něj, a vůbec mu nevadí, že máte i své záležitosti. Můj švagr, jeho žena Markéta a jejich dvě děti, spolu s jejím bratrem Tomášem, jezdí k nám do Prahy každý víkend. Všichni, úplně celá parta, zaberou náš byt na dvě noci. Nikdy se ani nezeptají, jestli se nám to hodí, nebo jestli vůbec můžeme.

Celý tenhle cirkus už trvá skoro rok a už mám plné zuby. Hosty mám jinak rád, ale jen s mírou. Tohle už je moc nemůžu si zařídit svoje věci, ani si po těžkém týdnu v práci v klidu odpočinout.

Místo relaxace o víkendu jen stojím u sporáku, připravuji jídlo, udržuji společenské konverzace, rozestýlám postele a po jejich odjezdu peru hromady povlečení. Často mě napadalo, jestli si vůbec uvědomují, jak nevhodné je jezdit takhle bez upozornění, i když jsme rodina. Kdyby to bylo jednou za čas, asi bych to snášel lépe, ale oni jsou u nás minimálně třikrát do měsíce.

Já a moje žena jsme s ostatními příbuznými nikdy nic takového neudělali. Možná jsme je měli párkrát navštívit my, aby poznali, co to opravdu znamená. Prosil jsem manželku Janu, ať s nimi promluví, ona ale tvrdí, že nechce nikoho urazit. Možná jí to vlastně ani nevadí? Odmítla mi s tím pomoci, takže nezbylo než to vzít do svých rukou.

Začal jsem tím, že jsem o víkendech přestal vařit. Hosté tak museli dojíst zbytky, co jsme měli v lednici, a když už nebylo co, no tak ať si každý připraví, co umí. Já si klidně vystačím i bez jídla.

Jednou k nám zase dorazili, posadili se ke stolu a čekali na oběd, čekali a dívali se na mě. Oznámil jsem jim, že dneska jídlo nebude, a kdo má hlad, může si uvařit sám. Nikdo se k vaření neměl, tak jen vypili čaj a šli spát.

Kromě toho jsem přestal byt před jejich příjezdy uklízet. Žena mého švagra si jednou dokonce postěžovala, že její dcera má šedé ponožky místo bílých. Odpověděl jsem jí, že jsem na vytírání neměl čas, ale jestli se jí nelíbí stav podlahy, kýbl a mop čekají v koupelně. Už se mě nikdy na pořádek neptala.

A co je nejdůležitější přestal jsem ustupovat sám sobě. Neskládal jsem si program podle nich, když byli u nás. Po hodině s hosty jsem se omluvil a šel jsem se věnovat svým zájmům. Hosté, hosté, ale já mám taky svůj život a chci mít čas s lidmi, které mám opravdu rád. Pokud Jana chtěla, mohla je bavit ona. Když jsem nic speciálního v plánu neměl, záměrně jsem třeba začal s generálním úklidem, abych toho času ve společnosti hostů strávil co nejméně.

Jednou po takovém víkendu se švagr zeptal mojí ženy: Neměli bychom už vyrazit? No konečně jim to došlo! Od té doby přijíždějí jen po předchozí domluvě, bez přespávání a mnohem méně často.

A co jsem si z toho odnesl? Každý musí chránit svůj prostor a čas, i před rodinou. Když nebudete myslet na sebe, nikdo jiný to za vás neudělá.

Rate article
Add a comment