Nemohu říct, že jsem šťastná
Donedávna jsem také věřila, že protiklady se přitahují.
Příliš jsem sázela na svůj vztah s Filipem, i když jsme se často hádali, a to kvůli hloupostem.
Chci a očekávám, že když mě muž miluje, dá mi květinu a řekne mi, že mě miluje.
Nebo že mě vezme na pláž a hrdě se projde vedle mě, protože jsem krásná v nových plavkách.
Místo toho, když jsme šli do bazénu, Filip mě hned strčil do vody… Plavky musely být mokré, aby se ukázala moje pěkná prsa, jinak jsem tam stála jako tetka.
Moc dobře ví, že mám alergii na slunce a na pláži nevydržím dlouho, leda pod slunečníkem.
To byly důchodcovské záležitosti a moje rozmary byly hrozné.
Naposledy jsme šli nahoru a Filip se mě zeptal, jestli jsem si vzala svůj přístroj na měření tlaku, dospělí ano.
Byla jsem naštvaná, protože jsem si z něj nikdy nedělala legraci, když měl rýmu, horečku nebo obyčejnou kocovinu.
Možná vám to, co říkám, připadá směšné, ale mě to opravdu štve.
Někdy reaguji ostřeji, a pokud je Filip také nervózní, je z toho velká hádka, a to kvůli ničemu.
Řekneme si spoustu ošklivých věcí, pak toho oba litujeme, omluvíme se, dáme si pusu a je to jakoby nic… až do příště, kdy se zase z jedné jeho prostoduché věci dostanu do varu.
Donedávna jsem si myslela, že by z našeho vztahu mohlo něco vzejít, ale teď o tom pochybuju – už mě unavuje tolik skandálů.
Zdá se, že lásku chápeme každý jinak a každý ji vyjadřujeme po svém a moc se nestaráme o to, jestli to ten druhý chápe.
