„Vždyť jsme se rozvedli už před měsícem. Na tom se nic nezměnilo, viď?”
– Honzo, nezapomněl jsi, že dneska je poslední den, co tu žiješ? – ptala se ho Lenka.
– Jak to myslíš? Už dneska?
– Ano, copak tě to překvapuje? Dohodli jsme se, že do 26. května vyřešíš bydlení, a zatím můžeš zůstat tady.
– Nějak to rychle uteklo…
Honza a Lenka se rozvedli před měsícem, ale Honza neměl kam jít. Nebo se jen nesnažil? To už je úplně jiná otázka.
– Nezkoušej mi tu mlžit. Zítra se stěhuješ!
– Ale kam?
– Nevím, to už je tvoje starost.
Honza se okamžitě zvedl z křesla.
– Jak to můžeš říct, Lenko? Vždyť jsme byli rodina.
– My? Už žádné my není. Rozvedli jsme se před měsícem! Na to snad nezapomněl?
– Říkám, že čas letí rychle.
– Tak ještě jednou… žádné mlžení.
Ve skutečnosti Honza opravdu neměl kam jít. Kdyby měl přátele, se kterými nebyl v kontaktu kvůli času nebo lidem, nebyl by problém. Příbuzní žijí mimo město a ke známým na nocleh jít nemůže. Jak to teď řešit? Jedinou nadějí bylo přesvědčit Lenku.
A i když by mohl spát na nádraží, byla tu ještě jedna důvod, proč nechtěl opustit byt své ex.
– Víš, pořád jsem doufal.
– V co?
– Že bychom mohli být znovu spolu.
Lenka se začala smát, což Honzu zjevně zranilo.
– Říkám něco směšného?
– A tobě to nepřipadne směšné?
– Mně ne.
– Mně jo. Přestaň hrát komedii a chovat se jako dítě. Jsme přece dospělí.
– Přesně tak! Proto s tebou chci mluvit dospěle. Lenko, pochop, rozvedli jsme se kvůli hlouposti.
Bývalá manželka vykulila oči údivem.
– Podvádět někoho je podle tebe hloupost?
– Ne, nechtěl jsem to tak.
– Už jsem ti rozuměla!
– Ne, ne. Zbrkle jsme udělali rozhodnutí. Lenko, můžeme začít znovu. Prosím!
Lenka byla ohromená. Ať tak, nebo tak – jen nechápala, jestli se její bývalý muž zbláznil, nebo prostě neměl kam jít.
– Řekla jsem, abys mi přestal lhát. Sbali věci. Zítra se stěhuješ.
Honza se ale nevzdával. Byl neoblomný a přidával stále nové argumenty. Jeden z nich byl opravdu nesmyslný!
– Nechápeš, že ti zůstávám věrný!
– Co tím myslíš?
– Od té doby, co jsme se rozvedli, jsem s nikým nebyl.
Lenka se chytla za hlavu. Očividně Honza skutečně začínal šílet.
– A? Mně je to jedno, s kým spíš!
– Ale mě to trápí. Nemůžu být s nikým jiným než s tebou. A teď ani s tebou…
Lenka ho přerušila.
– Dál už nepokračuj.
Šla se projít, jen ať Honzu nevidí.
Rozvod plánovala už dlouho. Ale pořád to odkládala, protože jí ho bylo líto. Přeci jen spolu strávili 5 let a bylo těžké přijmout takové rozhodnutí.
Ale manželovy stálé lži jí nedávaly klid. Lhal totiž ohledně práce. Tvrdil, že ho šéf povýšil a že teď má prestižní pozici. Ale ve skutečnosti zůstal obyčejným manažerem s platem 20 tisíc korun za měsíc. To byla poslední kapka.
Proč lhal? To nechápala.
Celý večer nad tím dumala. Nechtělo se jí jít domů, takže zůstala u kamarádky. Honza jí neustále volal, ale neměla chuť ani důvod mu to zvedat.
– Lenko, nejsem jasná Matka Tereza.
– Jak to myslíš?
– Mluvím o Honzovi. Sama sis udělala problém. A teď se nechce odstěhovat.
– Já vím, uvědomuji si, že jsem blbá. Ale přece ho nevyhodím na ulici…
– Ale zítra ho vyhodíš? Nebo ne?
– Vyhodím. Protože co řeknu, to udělám.
– Lituješ toho?
– Ne, nelituji. Vždyť nevyhazuji dítě, ale dospělého chlapa, který si umí sám poradit.
Následující den Lenka přišla domů, ale kufr svého bývalého na chodbě neviděla.
– Ty jsi pořád tady?
– Lenko! Kde jsi byla? – zvolal Honza.
– To už tě nemusí zajímat.
– Byla jsi u nějakého chlapa?
– Ještě jednou říkám: tvoje věc to není! Sbal si věci a odejdi!
Honza začal doslova obcházet svoji bývalou ženu.
– Lenko, poslyš, opravdu to takhle nejde. Měl jsem o tebe strach!
– Dost! Odejdi, říkám!
Ale Honza jako by její slova neslyšel. Nebo to aspoň předstíral.
– Zůstávám ti věrný, nechápeš?
Lenka pochopila, že tahle konverzace nikam nevede.
– Máš 5 minut. Jinak volám policii.
Honza jí nevěřil, a tak Lenka musela udělat to, co slíbila. Bývalého manžela rychle vyprovodili i s věcmi, protože v bytě neměl podíl ani trvalé bydliště.
Naštěstí Lenka zdědila tento byt po rodině. Bylo děsivé si představit, co by se stalo, kdyby patřil oběma.
V takovém případě by se Honza nikdy nevystěhoval. Jak říkal, byl vždy věrný bývalý manžel.
