Ten člověk nás ničí zevnitř: Bojím se, že strýc mého manžela zničí naši rodinu
Můj muž vždycky poslouchal svého strýce – Václava Černého. Respektoval ho, dával si ho za příklad a ve všem mu důvěřoval. Já jsem ale od začátku nechápala, co na tom člověku lze ocenit. Drsný, nevrlý, neustále se s někým hádá – ať už to jsou sousedé, kolegové nebo příbuzní. Na minulé práci ho snášeli jen kvůli jeho věku, i když tam stihl pohněvat půlku týmu.
Pak se ale všechno změnilo, když Václav vzal mého muže, Jakuba, do své partičky. Nikdo tam předtím dlouho nevydržel – všichni utekli nejpozději do půl roku. Václav totiž všechno kritizoval, tlačil na lidi a svaloval na ně vinu. Jenže Jakub je mírná povaha, nerad se hádá. Trpělivě všechno přepracovával, uklidňoval strýcovy výbuchy vzteku. Občas sice vyletěl, ale pak se zase udobřili. Práce mu dokonce bavila, i když mě vždycky rozčilovalo, že si strýc ukrojil polovinu výdělku a Jakubovi nechal jen tu druhou.
Po svatbě jsem pochopila jednu věc: Jakub nesmí pít. Promění se v někoho jiného – agresivního, nepředvídatelného. Doufala jsem, že Václav mu nějak pomůže, poradí. Vždyť ho můj muž tak obdivoval. Místo toho ale všechno šlo od desíti k pěti. Místo pomoci jen přiléval olej do ohně. Začali spolu chodit do hospody a pít. Po takových večerech byl Jakub v příšerném stavu. A když jsem se snažila něco namítnout, opakoval, že „v rodině je muž pánem a žena má poslouchat“. Jsem si jistá, že mu tohle podsouval právě strýc.
Při jedné z našich hádek pak Jakub začal opakovat Václavovy hlouposti o mojí mámě – prý je intrikánka a poštvává všechny proti němu. Přitom se vidějedenkrát, a to ještě vždycky slušně a bez problémů.