“Utíkejte odsud, utíkejte odsud, tady je určitě něco zlého…” řekl farář rozechvělým hlasem, poté vstal a opustil nás…

Dobré zprávy

Já a moje žena jsme si nedávno vzali hypotéku na krásný byt v nově postavené čtvrti, která stále prochází rekonstrukcí. Musíme ho posvětit! Ještě v něm nikdo nebydlel, a přece nemůžeme začít bez Božího požehnání, začala okamžitě trvat na svém moje babička. Samozřejmě, byt musí být posvěcený, nemůžeme riskovat, že nás potká nějaké neštěstí. Potřebujeme v novém bytě štěstí, radost a hojnost, podpořila její nápad i moje maminka. Přestože jsme byli zpočátku trochu skeptičtí, nátlaku jsme nakonec neodolali a rozhodli se uspořádat obřad žehnání.

To je nutnost, prohlásila rozhodně babička. Ve stanovený den a hodinu konečně zazvonil zvonek a ve dveřích se objevil kněz s šedinami smíchanými do šedivého copánku a dlouhým plnovousem. Na krku se mu houpal velký kříž na tlustém řetězu, v rukách držel kadidelnici a omšelou brašnu. Rozdal každému z nás svíčku a začal vysvětlovat, jak bude rituál probíhat.

Moji drazí, pronesl kněz slavnostně, zapalte si svíčky a jděte za mnou. Poslušně jsme se zařadili, čekali jsme záslužný, posvátný průběh. Jenže jakmile se tatínek pokusil zapálit svíčku, ukázala se jako pořádně tvrdohlavá. Jen čoudila, praskala a ani přes opakované snahy nechytla. Po několika neúspěšných pokusech kněz rychle sebral vše své věci a ledabyle je strčil zpátky do brašny.

Pryč odsud, pryč, určitě tu není něco v pořádku…, zamumlal kněz zmateně. Hlas se mu třásl naléhavostí. Rychle si vzal brašnu a spěšně opustil náš byt, nechal nás stát uprostřed místnosti s otevřenou pusou a nevěřícným pohledem.

Podivný kněz a ještě podivnější svíčka, poznamenala moje žena, když zjistila, že právě svíčka kněze teď klidně hoří.

Třeba měl prostě jen špatnou náladu, a proto to nevyšlo, zkusila situaci odlehčit mamka.

Mluví jako kazatel a na závěr uteče. Asi tam, kam jde, nemají internet, přemítal jsem sám pro sebe, v naději najít v celé té podivné příhodě aspoň něco vtipného. Kam bychom stejně utíkali? Máme tenhle byt na patnáct let hypotéky a účtů, dodal jsem s úsměvem.

Tak co, zůstaneme a budeme čekat, nebo seženeme kněze jiného? Babčina otázka nás vrátila zpátky na zem a nutila nás přemýšlet, jak z této nečekané situace ven.

Rate article
Add a comment