Je snadné vybrat si jednu ze dvou halenek. V nejhorším případě, když se zaseknete, koupíte si obě a nosíte je podle nálady.
Ale když jde o výběr mezi dvěma kandidáty na manželství, je volba vždycky těžká a obtížná.
Přemýšlíte, zda máte poslechnout rozum, nebo srdce? Pokud jde o manželství, pak je nejpřesnějším barometrem pro dokonalé soužití rozvaha.
Budete mi odporovat, ale mýlíte se. Emoce, jakkoli bouřlivé, opadnou a postaví se tváří v tvář tvrdé realitě.
Zatímco pokud všechny argumenty ve prospěch převáží misky vah, časem se k nim přidají city, a tak objevíte recept na dlouhotrvající partnerství.
K tomuto závěru jsem dospěl, když jsem udělal velkou chybu a oženil se z lásky.
Kterou z těchto dvou možností bych si měl vybrat?
Byla jsem mladá, chytrá a krásná – všechny okolnosti k tomu, aby mě měl někdo rád a dvořil se mi. Nejnepříjemnější je, když o vaše srdce bojují dva muži najednou, protože jednoho z nich se musíte vzdát.
A to je vždycky riskantní, protože nevíte, který hlas poslouchat – hlas srdce, nebo hlas rozumu. Řídila jsem se pocity, což se ukázalo jako špatná taktika.
Byli jsme tři spolužáci – pěkná svépomocná skupina. Celé roky jsme si navzájem pomáhali při zkouškách, všichni tři jsme se scházeli ve společné, žoviální společnosti. Byli jsme už na prahu maturity, když kolegiální vztahy přerostly ve vřelejší sympatie.
Oba se mi začali vytrvale dvořit, vyptávali se mě, co si myslím o manželství, a říkali mi, zda v mé osobě vidí svůj ideál manželky.
Alexander si stále častěji bral dva lístky do kina nebo do divadla – pro mě i pro sebe, a Adam raději chodil na výlet nebo na kávu – bez svého kolegy.
Oba mi byli velmi sympatičtí – okouzlující, temperamentní a příjemní společníci. Byli velmi rozdílní – jeden tichý a dobromyslný, druhý expanzivní a nekonvenční.
Skvěle se doplňovali, u prvního se mi líbilo jeho mužné vystupování a u druhého jeho neskrývaný šarm, inteligence a upřímnost.
Dokud jsme byli přátelé, bylo všechno v pořádku, ale jako na objednávku mi oba současně navrhli sňatek. A teď kam?
Byla jsem rozpolcená. Do té doby jsem většinu času trávila s Alexandrem, protože byl milý a obětavý.
Byl tichý a jemný, zasypával mě dary, dokonce mi dal zlatý prsten. S rozpaky jsem mu ho vrátila, ale on na tom trval.
“Zařizuji si domov a čekám na chvíli, kdy se staneš mou ženou.” Tryskalo z něj tolik náklonnosti a něhy, že jsem si připadala jako zločinec, který nedokáže odpovědět stejnou dávkou citu.
Adam byl jiný – dotěrný a neodbytný: “Kdy bys byla raději, kdybychom se vzali – 1. května, nebo 5. května? Pronajal jsem pro nás dva byt – přijď se podívat. Máš nějaké preference ohledně menu po obřadu, protože já jsem si objednal k předkrmu salát z bot, steaky s houbami, garash…” Vzrušení s ním bylo jiné, mnohem silnější.
Nedal mi šanci říct ne. Nevěděla jsem, že existuje jeho stránka, která je pro mě neviditelná – oba se znali ze školy, byli dobří přátelé a vnímali se mužsky.
Byli trochu hrubí a bezelstní, když se přesvědčovali o svém právu vlastnit mě.
Jen očekávali, jak na jejich jednání zareaguji, protože jsem byla nepředvídatelná a oni si nebyli jistí, co udělám.
Byla jsem opravdu zmatená. Ale byli vyčůraní a já musel přijmout jednu ze dvou nabídek. Podlehla jsem svým emocím a Adamovu šarmu a řekla ano.
Alexandr nic neřekl, prostě zmizel z našeho života. Od té doby jsem ho neviděla.
Bolelo mě to kvůli němu, protože jsem přišla o skvělého přítele a vztah s upřímným a velmi dobrým člověkem. Věděla jsem, že jsem nejenže spálila jeho naděje, ale také jsem hluboce pošramotila jeho mužské ego. Proto jsem ho nikdy nevyhledala, abych se mu omluvila. Nemělo to smysl.
Teď se s Adamem vídám jen zřídka. Po bouřlivém a emotivním patnáctiletém manželství následovalo přirozené vyústění – rozvod. Dlouho jsem mu odpouštěla, ale city nebyly tak zaslepené, abych neviděla realitu. Nebyl ani dobrý manžel, ani ideální otec.
Často si říkám, co by se stalo, kdybych si vybrala toho druhého. Jistě bych žila mnohem klidněji a harmoničtěji, zahrnutá náklonností, láskou a pozorností. Něco, co mi s Michaelem tolik chybělo. Ale rozhodla jsem se a to předurčilo všechno ostatní. Není cesty zpět.
