Udělal jsem chybu a náhodou jsem potkal svůj osud.

Dobré zprávy

Měl jsem slabý zrak už od dětství, a proto jsem vždycky nosil brýle. Jak jsem rostl, přešel jsem na kontaktní čočky, ale občas jsem šel venčit psa bez nich, nebo jsem si při cestě do obchodu zapomněl brýle doma. Právě takhle to bylo i jedné památné podzimní večeri. Spěchal jsem do samoobsluhy, vypadl jsem z bytu, svižně jsem seběhl pěšky, protože v našem činžáku v pražských Vršovicích nikdy nebyl výtah, až jsem si u vchodu uvědomil, že jsem si nechal brýle na stolku. Bylo mi ale příliš líto se vracet, a tak jsem vyrazil bez nich.

Stál jsem pak u regálu s rybími konzervami a neustále dotíral na prodavače otázkami, jaký je to druh ryby a v čem je naložená. Když prodavač začal obsluhovat někoho jiného, otočil jsem se k dívce, která stála opodál. Zadíval jsem se na ni a postupně mi přišla povědomá. Vlasy měla nakrabacené v legračně rozcuchaném drdolu, ten skoro připomínal rohy, přes ramena velký červený šál a na sobě dlouhý černý kabát…

Mohla byste mi prosím ukázat makrelu v rajské omáčce? oslovil jsem ji.

Vzpomněl jsem si, že jsme chodili na různá gymnázia, ale byli jsme ve stejném ročníku. Dívku jsem si pamatoval, protože vždycky vyčnívala měla zvláštní styl a učitelé jí pravidelně vytýkali pomalované nehty.

Tady, tohle je makrela správná pro vás, odpověděla formálně s drobným úsměvem. Bude ještě něco?

Omlouvám se, zapomněl jsem si brýle a nevidím vůbec nic, přiznal jsem.

Prošli jsme spolu obchod, občas jsem zmínil jména učitelů a ona se smála některým příhodám. Po nákupu jsem navrhl, že bychom se mohli na chvíli projít venku v chladném pražském vzduchu, nebo zajít na čaj či kávu a ještě chvíli popovídat. Řekla mi, že pracuje na veterinární klinice, což mě překvapilo nikdy bych nečekal, že si vybere právě takové povolání. Vyměnili jsme si čísla a domluvili se, že bychom se mohli ještě někdy setkat.

Když jsem přišel domů a nasadil si brýle, přečetl jsem si textovou zprávu, kterou mi poslala asi pět minut po našem rozloučení.

Omlouvám se, že jsem zalhala. Nejsem tvá spolužačka, byla jsem na áčku jiné školy. Ale pokud ti to nevadí, ráda bych tě pozvala na kávu někdy jindy. Platím já.

Nesouhlasit mě ani nenapadlo. Znovu jsem se s dívkou setkal a oči jsem od ní nemohl odtrhnout byla mnohem hezčí než kdokoli z těch, na které jsem si kdy vzpomněl.

Začali jsme spolu chodit a teď spolu trávíme čas, chodíme na procházky a randíme. Často si ze mě tropí legraci, jestli opravdu špatně vidím, nebo jen flirtuju, ale oba víme, že všechno je jen nevinné škádlení. Zdá se mi, že všechno zařídil samotný osud.

Rate article
Add a comment