Učitel nedovolil dívce odejít na toaletu

Dobré zprávy

Začátkem tohoto roku jsem navštívila jednu ze svých tříd na gymnáziu v Brně. Během hodiny jedna dívka, jménem Klára, požádala učitele, jestli by mohla jít na záchod. Učitel ji však odmítl. Klára slušně poprosila znovu, ale opět ji zamítl.

Po pár minutách zopakovala, že je to naléhavé, a učitel zůstal neústupný. Byl očividně podrážděný, a když se Klára zeptala potřetí, protože už to vypadalo opravdu naléhavě, odsekl jen ledově: “Ne.” Klára vstala, všichni se na ni dívali, v tváři byla celá rudá studem, ale statečně učiteli nahlas před celou třídou řekla, že má menstruaci a že opravdu musí jít na toaletu.

Ve třídě zavládlo ticho a někteří zírali s otevřenou pusou. Po krátké chvíli napjatého ticha učitel pouze stroze přikázal, ať se posadí a zas ji odmítl pustit kamsi pryč. Všichni jsme se v tu chvíli cítili trapně a rozpačitě, nevěděli jsme, kam se dívat. Pak se ale zvedl Ondřej, spolužák, který připomíná typického fotbalistu z prvoligového týmu, a klidným hlasem řekl: “Máte manželku? Nebo jste snad nevyrostl s mámou nebo sestrou? Slečně začala menstruace, potřebuje na záchod a půjde, ať už ji pustíte, nebo ne.”

Ondřej k ní přišel, vzal ji za ruku a v klidu ji odvedl na chodbu. Když se oba vrátili, učitel je ostře obvinil, že se chovají drzě, a začal Ondrovi vyčítat jeho jednání. Ten den mi zůstal hluboce vrytej do paměti.

Ondřej se tehdy ukázal být mnohem rozumnějším a chápavějším člověkem než sám náš učitel. Doteď na to často vzpomínám a přemýšlím, jak důležité je mít ve třídě někoho, kdo se zastane druhého, i když to není jednoduché.

Rate article
Add a comment