Dnes jsem si musela zapsat pár myšlenek v poslední době mám dojem, že se mi pod nohama bortí celý můj svět.
Vdávala jsem se hned po dvacátých narozeninách. Honza, můj muž, je o něco starší, ale tehdy mi to vůbec nevadilo. Byla jsem mu věrnou oporou, vždy stála po jeho boku jako skála. Poslední dobou si ale říkám, jestli jsem udělala správně, že jsem šla hned do vztahu s ním. Moje pracovní tempo i nálada se změnily můžu za to vlastně já nebo ta situace?
Bydlíme v panelákovém bytě 2+1, který patří Honzovi. On má dobře placenou práci, ale často musí odjíždět na pracovní cesty do Brna nebo Ostravy. Já naopak podnikám drobně na živnost a ještě dálkově studuju na univerzitě v Olomouci. Domácnost mi nikdo odpustit nechce vaření, praní, úklid… Snažím se, abych měla všechno v pořádku.
O placení účtů a záloh se nestarám, tohle vždy řešil Honza. Jenže v poslední době mi začal předhazovat, že používám příliš mnoho elektřiny a vody. Prvně jsem to brala na lehkou váhu, ale jeho neustálé řeči mě začaly opravdu štvát.
Tak hele, povídá mi nedávno Honza. Odteďka budeš platit vodu a elektřinu ty. Já tady makám, navíc pořád někde cestuju. Takže jestli spotřebováváš, tak platíš! Ostatní účty pořád platím já, ale tyhle dvě věci mě už štvou. Nezaplatíš, vypnou ti to.
Taková nespravedlnost mě nenechala chladnou. To je rodina, co? odpovídám mu ironicky. Nestálo by za to se zamyslet, proč tolik svítím a pouštím vodu? Asi proto, že vařím, uklízím, peru, dřepím s notebookem nad semestrálkou! A co? Mám snad doma sedět potmě, šetřit každou kapku vody a špínu olupovat žiletkou? Tys vážně ztratil rozum?
Pokud mám platit já, nebudu. A nebo budu bydlet zpátky u rodičů tam nikdo neřeší, kolikrát jsem si umyla ruce, nebo kolik elektřiny padlo na mojí žehličku. Klidně ať si Honza vaří, pere a šetří! A až bude postrádat čisté košile, tak ať si spočítá, kolik žere pračka vody a proudu.
Po téhle hádce už Honza nenamítal vůbec nic.
Občas přemýšlím, jestli jsem se k tomu postavila správně. Ale v tuhle chvíli cítím, že jsem nemohla udělat nic jiného.