– Tvůj Marek je přece ještě hodně mladý. A proč by si měl na krk brát tuhle sirotu? Raději si teď schovej všechny cenné věci, kdo ví, co se jí honí hlavou.

Dobré zprávy

Na tu dobu si vzpomínám, jako by se stalo včera. Veronika stála nesměle ve dveřích a pevně svírala ruku Marka. V jejích očích byl patrný strach a nohy se jí chvěly.

Mami, to je moje přítelkyně Veronika, pronesl Mark, který se právě vrátil z další pracovní cesty.

Byl pryč celé dva týdny a tentokrát se domů nevrátil sám. Mark i jeho rodiče vyrůstali v malém panelákovém bytě se dvěma pokoji v Brně. V noci Veronika zůstávala v Markově pokoji a on si rozkládal postel v kuchyni.

Kde jsi ji našel? ptala se máma. Dneska mladí chodí v těch moderních hadrech a mají všude piercingy.

Mami, měl jsem štěstí. Seznámili jsme se na koleji, kam mě přidělili. Veronika vyrůstala v dětském domově.

Druhý den ráno přišla Markova sestra za matkou na návštěvu.

Kam se ztratili tvoji mladí?

Šli na matriku podat žádost.

Mark je přece ještě tak mladý! A copak potřebuje doma nějakou sirotu? Měla bys schovat všechny cennosti, nikdy nevíš, co se jí honí hlavou.

Co to povídáš? rozhořčila se Markova maminka.

I já jsem byla v děcáku. Chceš říct, že jsem vyrostla nějak jinak? ozval se Markův táta na obranu dívky.

Počkej, počkej. Ještě se ukáže, co má v genech, pokračovala sestra.

Tohle si už nikdy nedovol říkat o Veronice! zvolal rázně Markův otec.

Markovi rodiče věřili, že jejich syn má právo se rozhodovat sám. Proto jeho volby respektovali a moc se do jeho života nemíchali. Mladí se rozhodli nejprve bydlet s rodiči, později plánovali vlastní byt. Upřímně, Veronika nebyla zrovna zdatná hospodyňka. Tchyně nejednou ztrácela trpělivost, ale tchán stál vždy při mladé ženě.

Později Mark vyprávěl, že Veronika plánuje studovat na filozofické fakultě filologii. Bylo jasné, že na začátku bude živitel rodiny jen Mark. Tchyni se ten plán příliš nelíbil, ale nakonec ustoupila. Věděla sama, že bez vysokoškolského diplomu už dnes sotva někdo najde práci.

Za čas si mladí našli malý podnájem v Brně a Veronika začala částečně vyučovat na škole.

Tchyni bylo Marka líto. Nabízela mladým, že mohou klidně nějakou dobu bydlet opět u nich, ale tchán respektoval rozhodnutí svého syna a snachy.

Jednou přišla na návštěvu sestra Markovy tchyně a přinesla dvě pánve.

Podívej, co mám. Jednu ti prodám, můžeš ji dát mladým. Všichni mají dnes hluboko do kapsy, tihle ještě víc.

Víš co, naši mladí si vedou dobře. Veronika zvládá nejen studium, ale i úklid a vaření, uklidnila ji tchyně.

Tchyně tedy pánvičku snachce darovala, hned ji poučila, ať v ní míchá jen dřevěnou vařečkou.

Uplynul týden a tchyně přišla na návštěvu. Veronika seděla v kuchyni a slzy jí tekly po tváři.

Smažené karbanátky se připálily, vzlykla, snažila jsem se pánvičku umýt drátěnkou a zničila ji. Byl to od vás dárek.

Nic si z toho nedělej, holka, utěšovala ji tchyně.

Mark je potom našel obě sedící na zemi. Nejprve chtěl něco říct, ale mávl jen rukou věděl, že si to vyřeší samy.

Od těch událostí uplynulo osmnáct let. Veronika dnes působí jako zástupkyně ředitele. Za všechna ta léta se snacha stala tchyni opravdovou dcerou. Zato její sestra jim záviděla celý život.

A opravdu záleží na tom, kde byl člověk vychován, když jeho srdce zůstává poctivé a dobré?

Rate article
Add a comment