— To je prostě nechutné! Pořád dává na sociální sítě fotky s dcerou, doprovází je sladkými popisky, ale už čtyři roky na ni ani nevzpomene. Jaká odporná přetvářka! — Hlas Anežky se třásl rozhořčením, zatímco sdílela s kamarádkou bolest, která jí svírala srdce.
Seděly právě v malé kavárně v Brně a Anežka vyprávěla o své švagrové, která léta pracuje v zahraničí a na svou dceru zapomněla.
— Dobře, byla pandemie, nemohla přijet. Ale už předtím jí ten dítě vůbec nezáleželo! Jen fotí a dává to na internet, aby všichni viděli, jaká je to milující matka. Jak někdo může opustit vlastní dceru kvůli penězům? — Anežka svírala hrnek tak silně, že jí zbělaly klouby.
Čtrnáctileté Barboře, neteři jejího muže, žilo jako sirotkovi při živé matce. Babička, které už bylo přes sedmdesát, sotva zvládala dospívající dívku.
— Moje švagrová je mistr v iluzích, — pokračovala Anežka. — A já se na Barunku dívám a srdce mi puká. Dítě vyrůstá bez mámy, zatímco ta jen posílá peníze, jako by to všechno vyřešilo!
Anežka a její švagrová Jana byly stejně staré. Anežka měla dvě děti, hypotéku a i přes těžkosti šťastnou rodinu. S manželem se snažili žít v klidu, ale stín Jany, manželovy sestry, se neustále vznášel nad jejich domovem.
— Janini rodiče ji vždy rozmazlovali, — vysvětlovala Anežka. — Když ovdověla před devíti lety, dělali pro ni všechno: hlídali vnučku, dávali jí peníze. Pak ale potkala nějakého Rakušana, vzala si ho a odjela do Vídně.
Jana neplánovala, že si dceru vezme s sebou. Tvrdila, že se nejdřív usadí a pak si pro Barunku přijede. Ale roky ubíhaly a ona nepřijela. Ve Vídni pracovala jako fotografka v módní agentuře, vydělávala slušně. Její manžel byl zámožný, a ona tak mohla žít v přepychu, aniž by musela pracovat.
— Všem tvrdí, že v Evropě není zvykem brát si děti z předchozího manželství k novému muži, — hořce dodala Anežka. — Prý by se Barunce tam stýskalo a kdo by se jí věnoval? To jsou jen výmluvy! Její život je bez dcery pohodlnější.
Barunka čekala na matku dlouhé roky. Prvních pět let věřila, že si pro ni máma přijde, ale pak se přestala těšit. Jana argumentovala, že dívka musí dokončit českou školu, jinak se jazykově neztratí. Anežka v tom však viděla jen prázdné řeči.
— Pro ni je snazší posílat peníze a předstírat, že je matka na dálku, — povzdechla si. — Všechny starosti nechala na nás.
Péče o Janiny rodiče a Barunku dopadla na Anežčina muže, Jakuba. Jednou je sousedi zatopili, pak měl otec operaci, jindy spadla střecha na chalupě. Anežka s Jakubem běhali mezi vlastními povinnostmi a cizími trablemi, zatímco Jana jen posílala peníze, jako by tím splatila svůj dluh.
Před měsícem Jana nečekaně přijela do Brna. Neodcházela od Barunky, fotila si ji na sociální sítě, zasypávala ji dárky. Dívka tajně doufala, že si ji máma konečně vezme s sebou. Ale k zázraku nedošlo. Když Jana odletěla sama, Barunka se rozplakala a zavřela se v pokoji. Anežka se ji snažila utěšit, ale co jí mohla říct?
— Rodiče stárnou, je pro ně těžké zvládat puberťačku, — řekla Anežka kamarádce, hlas se jí třásl. — Barunka je náročná, potřebuje mít někoho pořád za zády. A Jana se jen vykupuje penězi. Říká: „Já zaplatím, vy si poraďte.“ Ale Barunka je zraněná! My s Jakubem chodíme na třídní schůzky, pomáháme jí s úkoly, a kde je její matka?
Anežka jednou nevydržela a napsala Janě, aby jí vysvětlila, jak její lhostejnost dceru bolí. Ale švagrová jí odsekla:
— Nemluv do naší rodiny! Tohle se tě netýká!
— Není to moje rodina? — rozhořčila se Anežka. — Tak proč na mě padají všechny její starosti? Tchyně samozřejmě brání svoji dceru, jako každá matka. Ale Jana si vybrala lehčí cestu: žádní staříci, žádná puberťačka. Jenže na internetu je z ní dokonalá matka! Profil plný jejich společných fotek, ale ve skutečnosti — jen prázdno. To je pokrytectví!
Anežka se zadívala z okna kavárny, kde déšť kreslil na sklo kapky. Myslela na Barunku, která každý večer kontrolovala telefon v naději na zprávu od matky. Myslela na tchána s tchyní, vyčerpané břemenem cizí odpovědnosti. A na sebe s Jakubem, jejichž život se změnil v nekonečný běh mezi vlastními a cizími starostmi.
Jana mezitím žila dál svůj bezstarostný život, přidávala nové fotky s popiskem „Moje milovaná holčička“. Ale Anežka věděla, že za těmi dokonalými snímky je rozbité srdce dospívající dívky a rodina, kterou Jana opustila kvůli iluzi svobody.
Co si o tom myslíte vy?