Když jsem byl obyčejný dělník, pracoval jsem jako všichni ostatní – za almužnu, z nějakého důvodu mě všichni příbuzní zbožňovali, zvali mě na všechna rodinná setkání , pomáhali mi, když jsem potřeboval pomoc.
Už mě nebavilo žít jako všichni ostatní a rozhodl jsem se, že si od základu vytvořím vlastní firmu, ale neměl jsem peníze. Rodiče mi zemřeli, když mi bylo devatenáct: měli autonehodu. Moje teta se provdala za bohatého muže. Myslel jsem si, že pro ni nebude problém mi pomoci. Mýlil jsem se.
Teta říkala, že podnikání je riskantní, a tak do něj nechtěla investovat. Nedivím se jí. Na jejím místě bych udělala totéž. Byla to její volba, pochopil jsem ji, přijal a neurazil se. Banka nepřipadala v úvahu – úroky jsou tam obrovské, nemohl jsem si to dovolit. Musel jsem šetřit na všem – i na jídle, hledat si práci navíc a odkládat si peníze na vlastní podnikání.
O něco později se mi všechny myšlenky vyjasnily. Věděl jsem, jaký druh podnikání chci, co potřebuji k jeho vytvoření, jaký potřebuji počáteční kapitál a jaké peníze potřebuji do začátku. Byl jsem odhodlán jít do toho a neustoupit ani o píď. O vlastním podniku jsem snil už od dětství a tady jsem pomalu dostával příležitost ho sám vytvořit. Jediné, co mě bolelo, bylo tetino rýpání. Pokaždé, když jsem se někde objevila, smála se a křičela:
– Jak je náš podnikatel důležitý, jak je výřečný. Souhlasil, že s námi bude sedět u jednoho stolu.
Když se mi podařilo dosáhnout svého cíle a otevřít si vlastní firmu, všichni příbuzní se ode mě okamžitě odvrátili, zejména teta. Já jsem se ale nezhroutila. Nikdy předtím jsem neměl takovou motivaci. O rok a půl později jsem v našem městě otevřel několik poboček.
Pak mi zavolala teta s prosbou, že Mark (její syn) půjde na univerzitu. Potřeboval pomoc s ubytováním. V té době už byla teta rozvedená a nemohla najít práci, která by jí zajistila alespoň minimální příjem, a tak si vzpomněla na mou existenci.
Já jsem jim pochopitelně odmítl pomoci. Měl jsem v úmyslu otevřít pobočky v jiných městech, což vyžadovalo hodně peněz. Kvůli mému odmítnutí se ode mě teta úplně odvrátila, už se mnou nikdy nepromluvila……
Nyní mám pobočky otevřené. Obchod vzkvétá a Mark stále sedí matce na krku. Nikdo z příbuzných ho nechce přijmout ani mu finančně pomoci – teta je všechny svého času odmítla.