Byl jsem si jistý, že mě moje žena nikdy neopustí. Ale to, co se stalo, převrátilo můj svět vzhůru nohama.
Tereza byla vždy tichá, klidná a hodná. Nikdy se nehádala, nikdy nezvyšovala hlas, nikdy nepožadovala nic navíc. Perfektní manželka – alespoň jsem si to myslel. Byl jsem přesvědčený, že i já jsem skvělý manžel – nosil jsem domů peníze, staral se o děti. A mé drobné dobrodružství bokem? To bylo přece normální, ne? Koneckonců, jsem muž!
Říká se, že všichni samci jsou polygamní, a já nebyl výjimkou. Kromě toho moje žena o tom nevěděla, takže žádný problém. Byl jsem si jistý, že své stopy dobře skrývám. Až do nedávna…
Náhodou jsem před schůzkou vešel do kavárny – a v tu chvíli mě zasáhl blesk. Tereza. Zářivá, usměvavá. A vedle ní – nějaký muž. Naklonil se k ní a držel ji kolem pasu. Ona se neodtáhla.
Uvnitř mě vybuchla bouře. Jak mi to mohla udělat?! Sotva jsem se udržel, abych se na toho fešáka nevrhl. Ale ne, doma si to vyjasníme.
Tereza se vrátila o půl hodiny později. Šťastná, zářící. Sotva jsem ovládl svůj vztek.
„Kde jsi byla?“ zeptal jsem se skrz zaťaté zuby.
„Byla jsem venku s kamarádkami,“ odpověděla klidně.
„S kamarádkami?!“ – neudržel jsem se a vykřikl. „Viděl jsem tě v kavárně! Kdo je ten muž?!“
A pak Tereza udělala něco, co bych nikdy nečekal. Podívala se mi přímo do očí a tiše řekla:
„A ty jsi mohl podvádět tolik let? Proč bych to měla snášet? Já také chci být šťastná. Pokud neskončíš se svými zálety, ani já neodmítnu Jakuba. Je to spravedlivé.“
Měl jsem pocit, jako by mě někdo udeřil palicí do hlavy. Kdo byla tahle nová Tereza? Kam se poděla ta tichá, poslušná žena, se kterou jsem žil tolik let?
Jedna otázka mi nešla z hlavy: co mám teď dělat? Snášet to? Rozvést se? Nebo… možná poprvé po všech těch letech skutečně přemýšlet o tom, kým jsem se pro ni stal?
Udělal jsem své rozhodnutí. A ty?
