Těhotenství probíhalo skvěle, ale když jsem na poslední kontrole uslyšela slova lékaře, v mžiku jsem se zhroutila – stála jsem před nejtěžší volbou svého života.

Dobré zprávy

Vzpomínám si, jako by to bylo včera, že mám už dva syny. Jsou neuvěřitelně čilí, rozběhají se všude okolo, často něco rozbijí, ale ve skutečnosti mají dobré srdce. Dokážou se poštouchat, jeden začne plakat, ale za chvíli už se objímají, jako by se nic nestalo. Ostatní lidé, kteří sledují jejich chování, mi většinou rádi připomínají jen ty špatné věci a dávají mi rady, jak bych je měla správně vychovávat. Já si však myslím, že kluci v tomhle věku potřebují volnost, aby se mohli v budoucnu skutečně rozvinout.

Mnozí tvrdili, že můj Matěj je slušně vychovaný a klidný, ale Ondřej je prý nešikovný, moc živý a v dospělosti jen bude bratru překážet. Jen jsem na to kývala hlavou. Možná na tom bylo něco pravdy, ale oni dva se milují a doplňují, jeden by bez druhého nedokázal být. Prosili mě, abych jim pořídila psa, ale já mám ze psů strach. Když bych jim kupovala nějaké zvířátko, byla by to želva je klidná, nikam nespěchá a když je potřeba, ochrání se sama svým krunýřem.

S manželem Františkem jsme si nedokázali předem představit, jak moc se nám změní život po narození druhého chlapce, Ondřeje. Když jsem zjistila, že se náš syn narodil nemocný, svět jako by na chvíli zešednul. Nikdo by něco takového nečekal těhotenství probíhalo bez problémů, všechna vyšetření byla v pořádku.

Po osudovém ultrazvuku jsem na moment uvažovala i o potratu, ale jen letmo rychle jsem se probrala a rozhodla se Ondřeje donosit. Kromě Františka mě v tom nikdo nepodpořil, ani vlastní rodiče. Ani manžel nevěděl, co je vlastně správné. Vydržela jsem nadávky i to, že mi říkali, že jsem blázen, polykala jsem slzy a opakovala si, že děti jsou květy života. Díky Bohu, František sebrala všechnu odvahu a řekl: Porodí, a basta! Po čase i naše rodiny mou volbu přijaly. A když se Ondřej nakonec narodil, všichni jsme byli v údivu, jak rychle se učí novým věcem. Jeho starší bratr Matěj mu nosil všelijaké věci a on jim hned dával jména. Tehdy mi svitla naděje, že všechno dopadne dobře a dopadlo.

Rate article
Add a comment