„Teď polovina tvého majetku patří mně,“ prohlásila podivná žena.

Dobré zprávy

Manželé žijí spokojeným životem. Vzali se, když jim bylo třicet let. Narodil se jim syn. Mají krásnou rodinu. Jsou finančně zabezpečení. Koupili si byt v Praze, svoje staré stavení na venkově přeměnili na útulný dům se všemi vymoženostmi. Jezdí na dovolenou do zahraničí. Její muž je jí věrný, nemyslí na jiné ženy.

Jejich syn vyrostl a oženil se s hodnou dívkou. Oběma je kolem dvaceti let. Teď jsme na tom my se svým manželem stejně, jen jsme začínali o deset let později, těší se žena. Rodiče mladého páru jim pořídí malý byt.

Žena je šťastná. Přesto její klid v průběhu let pomalu nahlodává jakási nejistota snad kvůli věku, snad kvůli pověrám že by se něco mohlo pokazit.

A stane se.

Její manžel zemře.

Ženě trvá dlouho, než se s tím vyrovná. Ale pomalu se učí žít znovu. Najde si práci, předtím byla v domácnosti.

Všichni jí radí, aby vyřídili dědictví. Jde tedy se synem k notáři. Netuší přesně proč, vždyť polovina je přece její a druhá polovina jejího muže. Jiní dědicové nejsou, rodiče manžela dávno nežijí.

Notář si ji pozve do kanceláře. U stolu už sedí žena, kterou v životě neviděla.

Podíl jejího manžela je odkázán této ženě.

Žena tomu nerozumí, střídavě se dívá na notáře a na neznámou. Je starší a nevýrazná, může být kolem padesáti. To ji nějak pojí s jejím mužem.

Notář vysvětlí, že existuje závěť. Její muž ji sepsal před sedmadvaceti lety, a protože ji nikdy neodvolal, platí.

Nevědomá cizinka…

Zamilovali se do sebe jako ve filmu. Byli mladí, čerství absolventi vysoké školy. Celý život před sebou.

Byl její první a on si toho cenil. Držel ji v náručí a řekl: Jsi moje děvčátko, přestože oba byli stejně staří. Smála se šťastně.

Jednoho dne spolu sledují film, kde si milenci sepíší vzájemně závěť. Tou myšlenkou se baví natolik, že se také rozhodnou si podobnou závěť napsat vše, co mám, je tvé, navždy a napořád. Dívka dodává, že je to jen kus papíru, ale pro jistotu to stvrdí u notáře. Pak si dají sekt a stráví společný večer.

Ale život pokračuje. Otec muže vážně onemocní, on s matkou odjíždějí do Německa na léčbu.

Děvče se mezitím párkrát setká s jiným, zamiluje se a otěhotní. On ji požádá o ruku. Matka jí poradí, aby nabídku přijala kde je tvůj přítel, tady máš jistotu. Starý přítel na dopisy nereaguje.

Dívka se vdá. Přestěhují se do Brna, kde dostal muž dobrou práci. Porodí dceru, ale manželství neklape, rozvedou se.

Na svou závěť si dívka později vzpomene, sepíše novou ve prospěch dcery.

Až jednou dorazí doporučený dopis. Upřímně ji překvapí. Myslela, že na bývalého dávno zapomněla. Pak spatří jeho jméno a všechny vzpomínky se vracejí. Tolik ho milovala!

Muž na závěť zapomněl, řešil složité věci s otcem. Po jeho smrti onemocněla matka. Když zjistil, že dívka se vdala a přestěhovala, rozhodl se ji pustit z hlavy. Později poznal ženu, s níž si rozuměl, i když to nebyla velká láska. Žili spolu dobře.

Co teď? Dostane žena polovinu? ptá se.

Jak zvláštní, že tu závěť vůbec sepsal určitě ji tehdy tolik miloval, napadne ji. Tu polovinu přijme jako vzpomínku na něj.

Teď je půlka tvého majetku moje, oznámí jí neznámá žena.

A není to ledajaká polovina. Byt, dům, auto, peníze v bance.

Ženě se málem zastaví srdce. Nejprve smrt milovaného, teď bolestná zrada.

Tolik let spolu, ani jednou ji nenapadlo, že by myslel na jinou

A teď má dostat tolik peněz

Podá žalobu, ale nezmění se nic, jen jí přibyde stres.

Nakonec peníze ženy dostává.

Ta si za ně koupí nový byt a s dcerou odjede na dovolenou k moři.

Děkuji, opakuje každý den.

Rate article
Add a comment