O manželova dědečka jsem se starala deset let. Pak jsme s dětmi a dědečkem žili v pronajatém bytě. V tomto dědečkově bytě bydlela manželova sestra Anna. Nikdo ho nepotřeboval – ani tchyně, ani vnoučata. Můj život se nevyvíjel dobře – nikdy jsem nedokončila studia, rychle jsem otěhotněla a neměla jsem úspěšnou kariéru.
Každý den nebyl jiný: Žonglovala jsem mezi péčí o dědečka a výchovou dětí.
Mému manželovi se neustálé napětí doma nelíbilo a často se vytrácel. Jiné ženy však o něj neměly zájem, měl děti a neměl domov, a tak se vždycky vrátil ke mně.
Odpouštěla jsem mu, i když jsem ho už nemilovala. To vše proto, aby mi dával peníze na děti a na starého pána. Anna nás navštěvovala velmi zřídka a měla jediný důvod: požádat dědečka o důchod nebo si postěžovat na svou finanční situaci. I když bych neřekla, že ona a její rodina žili špatně. Nemuseli platit nájem, takže si mohli dovolit i zahraniční dovolenou.
Dědeček mi byt odkázal před pěti lety:
– Jsi mi dražší než všichni členové mé rodiny dohromady. Vnuk je hadr, byt dá matce nebo sestře. Ať tam bydlí vaše děti, moje pravnoučata. Bude to jakási odměna za vaši práci. Abyste mě později neproklínali, že jsem vám kvůli mně ztížil život.
Ale to nikdo z členů rodiny nevěděl. Když se dědečkovo zdraví zhoršilo, začala ho navštěvovat dcera i vnučka. Uvědomily si, kam se věci ubírají, a projevily “starost”. Ale dědeček nebyl hloupý a chápal, proč to dělají.
Po staříkově smrti se dědictví okamžitě rozdělilo. Tchyně s Annou přesvědčily manžela, aby se vzdal bytu, protože v něm žila Anna. On souhlasil , ale o závěti zatím nikdo nevěděl.
Druhý den se manžel začal balit a řekl mi, že má jinou ženu a bydlí u mě, aby se postaral o dědečka. Odešel a já měla pocit, jako by mi z duše spadla obrovská tíha. Když se o závěti dozvěděli příbuzní, rozpoutali opravdovou válku plnou výhrůžek.
– Poslouchej mě, nikdy nedostaneš byt! Nevím, jak jste se o mého dědečka “staral”, jak jste ho obelstil, aby vám odkázal byt, ale vy ho nedostanete. Jsi skutečný podvodník a my to u soudu dokážeme.
– Víš, co jsem si uvědomil? Že si můžu dovolit poslat vás všechny zpátky do Dobby. Takže: vypadněte odsud!
Jejich slova se mě vůbec nedotkla. Určitě budu žít normální život, našla jsem si práci, já i moje děti máme vlastní byty a hlavně už nemám s touhle rodinou nic společného.
Co byste na místě této ženy udělali vy?