Brzy se stanu matkou svého třetího dítěte. Žijeme v jednopokojovém bytě a sotva vyjdeme s penězi. Nemůžeme si dovolit koupit větší byt. Jsem na mateřské dovolené, manžel pracuje jako elektrikář.
Moji rodiče mají velký třípokojový byt. Jsem jedináček. Nemám žádné sourozence. Po narození druhého dítěte jsem začala rodičům navrhovat, aby mi svůj byt darovali.
O rodičích svého manžela nemám co říct. Rozhodně se na ně nemá cenu spoléhat. Tchyně se stará jen o svou milovanou dceru a na syna kašle. Myslím, že zapomněla, jak vypadají její vnoučata, může tedy za to, že jsem jí s manželem udělala babičku a její dcera od šesti let nemůže zabírat.
Je to naprosto nespravedlivé. Dáváme rodičům vnoučata, počneme potomky a oni se o ně ani nechtějí starat, protože je to pro ně těžké.
Ne, nechci vlastní rodiče vyhodit z bytu. Ale mají dům na venkově se zahradou. Mají tam zahradu, mohou pěstovat zeleninu. Žijí na venkově skoro celé léto, tak proč tam nezůstat natrvalo?
Teď, když mám rodit, to nenavrhuji, ale říkám, že bychom chtěli bydlet v jejich bytě a že by se rodiče měli odstěhovat, než budeme mít další dítě.
Ale oni nechtějí, protože tam nejsou normální podmínky pro život. V domě není záchod, není tam plyn, není tam topení. Tak co s tím? Potřebují toho ve stáří hodně? Já svým rodičům nerozumím, to je všechno.
