S manželem Markem jsme před sedmi lety založili rodinu. Žijeme sami, platíme hypotéku a vychováváme dceru, které bude brzy pět let. Po celou tu dobu nám pomáhala moje matka. V práci má rozvrh, který jí umožňuje skloubit práci s tím, že mi pomáhá s dítětem. Snažíme se tedy, aby s naší dcerou vždy někdo byl.
Není divu, že moje dcera má svou babičku velmi ráda. Ráda s ní sedí, když s manželem musíme někam jít. S maminkou a dcerou jsem vždy v klidu.
Náš vztah s tchyní je velmi odlišný. Stále ještě neodpustila svému synovi, že se mnou chtěl založit rodinu. Tchyně dokonce Markovi našla jinou nevěstu. Když se dozvěděl o matčiných plánech, vzal mě za ruku a vedl mě na matriku. Tchyně se s Markem kvůli mně dlouho hádala. Ale on ji neposlouchal.
Tchyně se se mnou nechtěla seznámit ani mě poznat. Po svatbě jsme začali bydlet u mé matky. Později jsme si vzali půjčku na byt a stále ji splácíme.
A i když se tchyně nakonec vzpamatovala, nikdy mě nepřijala jako svou snachu. Když jsme ji navštívili, chovala se ke mně jako k oběšenci. Tak jsem se rozhodla, že tchyni navštěvovat nebudu. Teď ji chodí navštěvovat můj manžel sám.
Po narození mé dcery přijela tchyně jednou navštívit vnučku. Podruhé přijela, když vnučce byl rok. Poté už k nám příliš často nejezdila.
Zdá se, že se nedokázala smířit s tím, že ji syn neposlouchá. Chtěla pro něj lepší život. Stejně jako pro svou dceru. Vdala se za bohatého muže a teď nedělá nic jiného než cestuje a odpočívá. Také dostává drahé dárky. A co má Mark ? Stále splácí svou půjčku.
Když bylo dceři pět let, tchyně přišla vnučce popřát. Dcera se na babičku podívala, jako by ji viděla poprvé. Možná to tak bylo. Naposledy přišla, když byly dceři čtyři roky. Před rokem… Není divu, že ji dcera nepoznala.
– ‘Mami, kdo to za námi přišel?
Tchyně vyslechla otázku své vnučky. Podívala se na Marka uraženýma očima. Jak je možné, že ji vnučka nepoznala? Netrvalo dlouho a tchyně odpověděla:
– Za všechno může tvoje žena! Postavila proti mně svou dceru. Věděl jsem to.
Mark matce vysvětlil, že by měla vnučku častěji navštěvovat, aby si dívka na babičku vzpomněla. Ale tchyně pokračovala ve svém. Po hádce práskla dveřmi a odešla. Ani se necítila provinile, že dítěti zkazila prázdniny. A já stále doufala, že svůj postoj ke mně změní.
