Tchyně se rozhodla nastěhovat do mého bytu a svůj přenechat dceři.
Můj manžel vyrůstal a byl vychováván ve velké rodině. Tchyně měla děti, dokud se nenarodila dcera. Zvláštní taktika, ale nejsem tu, abych soudila.
Když jsem se vdala, myslela jsem si, že mám štěstí. Viktor se zdál být zodpovědný, odvážný a silný. Chápal, co je rodina, ale nedokázal se odpoutat od matky a sestry. Pokud se tchyně až tak nezajímala o své syny, tak blaho dcery bylo vždy na prvním místě.
Lenka měla 10 let, když jsme se poznali. Zpočátku mi nepřekážela, ale po pěti letech se to začalo zhoršovat. Nechtěla se učit, měla podezřelé kamarády a můj manžel ji musel vychovávat. Tchyně klidně zavolala uprostřed noci a požádala ho o pomoc.
Doufala jsem, že Lenka dospěje, vdá se a všechno bude v pořádku. Ale nebylo! Když našla přítele, tchyně nařídila bratrům, aby přispěli na svatbu, protože neměla peníze. Snoubenec Lenky nepocházel z bohaté rodiny, takže novomanželé museli bydlet s tchyní.
Nicméně si uvědomila, že se spolu nevycházejí a je pro ně těžké žít pohromadě. Dostala skvělý nápad – přestěhovat se k nám a dceři přenechat byt. Co na tom, že jsem nemovitost koupila za své těžce vydělané peníze a můj manžel nepřispěl ani korunou. Nejpřekvapivější je, že on je s tímto řešením také spokojený. Tvrdí, že nás maminka odlehčí od povinností.
Máme třípokojový byt, ale nechci se vzdát pohodlí a sdílet prostor s další osobou. Tchyně je přesvědčená, že jsme povinni ji ubytovat, protože můj manžel je nejstarší syn, který se musí starat o dobro rodičů.
Miluji manžela a nerozvažuji rozvod. Ale jak s ním promluvit? Jak mu vysvětlit, že žít s maminkou je peklo? Máte nějakou radu?
