V tichém městečku Olomouc, v útulném bytě na břehu Moravy, život Evy a jejího muže Tomáše plynul poklidně, dokud se nezačala odvíjet telenovela, v níž hlavní roli hrála tchyně. Jejich příběh je o tom, jak dobré úmysly narazily na hranice trpělivosti a rodinných pout.
Po svatbě si Eva s Tomášem rychle pořídili vlastní byt. Jejich děti dávno vyrostly, založily vlastní rodiny, a tak manželé se ocitli sami v prostorném bytě. Když si uvědomili, že samota tchyně, Boženy Novákové, je pro ni těžká, pozvali ji, aby s nimi bydlela.
„Není nám přece cizí,“ říkala Eva manželovi. „A ještě nám pomůže s domácností.“
Božena často stěžovala, jak je jí smutno v prázdném bytě, hlavně v noci, kdy ticho houstne jako bramborová kaše. Eva bez váhání otevřela dveře svého domova, přesvědčená, že tím rodinu semkne.
Zpočátku vše klapalo jako na drátkách. Tchyně se s vervou pustila do domácích prací: společně s Evou uklízely, vařily, vyměňovaly si recepty. Eva měla pocit, že jejich vztah se zakládá na vzájemném porozumění. Božena působila vděčně a v bytě panovala pohoda.
Díky tchynině pomoci měla Eva víc času pro sebe. Vrátila se ke svému koníčku – pletení na zakázku.
„To sice nejsou miliony, ale pro rodinný rozpočet je to příjemný přivýdělek,“ chlubila se Eva kamarádkám, ukazujíc své výtvory.
Upletla pro tchyni pár svetrů, které ta nosila s pýchou a chlubila se s nimi před sousedkami. Dva roky společného života uběhly bez hádek a Eva začínala věřit, že našla ideální rovnováhu.
Pak se to ale začalo měnit. Eva si napřed jen všimla, že tchyně obratně vypouští domácí povinnosti. Nemluvila o tom nahlas, ale nádobí zůstávalo špinavé, podlahy neumyté a večeře nevařená. Eva po návratu z práce trávila večery doháněním restů.
„Snažím se čas rozplánovat,“ povzdechne si. „Chtěla bych stíhat domácnost i zakázky. Ale kvůli tchyni mi všechno padá. Zákazníci jsou nespokojení, nestíhám termíny.“
Její koníček, který jí přinášel radost i peníze, byl najednou v ohrožení. Eva neměla domácí práce v lásce, ale ještě víc ji trápilo výčitky, když zákazníkům nedodržela slib. Čas na pletení mizel jako pára nad hrncem a únava narůstala jako dluh u lichváře.
Eva se odvázala k rozhovoru s tchyní. Jemně jí vysvětila, že by potřebovala její pomoc jako dřív. Jenže Božena najednou nechápala.
„Vždyť já všechno dělám!“ rozčilovala se. „Co ti ještě mám dokazovat?“
Eva navrhla rozdělit si povinnosti jasně: vezme na sebe všechno, aby na tchyni nezávisela. Místo porozumění ale sklidila jen uražený výraz. Božena, jako dítě, kterému sebrali cukrátko, běžela žalovat Tomášovi.
„Eva mě šikanuje!“ naříkala. „Snažím se, ale jí to nestačí!“
Tomáš, aniž by si ověřil fakta, jen kroutil hlavou:
„Co je ti do ní? Proč ji tak štveš?“
Eva se snažila vysvětlit, ale tchyně si z toho udělala divadlo. Někdy „ochrnula“ na srdce a stěžovala si na slabost, jindy se zázračně „uzdravila“, když se jí to hodilo. Eva se cítila jako v pasti – pokaždé, když spoléchaEva začala přemýšlet, jestli by nebylo lepší koupit tchyni jednosměrnou jízdenku do lázní.