Tchyně netrpělivě čekala, až její dědeček konečně zemře. Doufala v byt, ale starý pán měl už dávno svůj vlastní plán

Dobré zprávy

Deset let jsem pečovala o dědečka mého manžela. Bydleli jsme s našimi dětmi v pronajatém bytě na sídlišti v Brně. Manželova sestra, Jindřiška, tehdy žila s dědečkem v jeho bytě v Ostravě. Nikdo ho nechtěl ne snacha jeho, ani jeho vnuci. Můj život se jaksi vymykal nikdy jsem nedokončila vysokou školu, protože jsem otěhotněla, a nikdy jsem si nevybudovala úspěšnou kariéru.

Každý den plynul jako předchozí. Přelívala jsem se mezi péčí o dědu Josefa a staráním se o děti Beátu a Tadeáše. Můj muž, Radek, nesnášel dusno doma, takže často odcházel pít s kamarády do hospody. Ani jiné ženy ho nezajímaly byl bez peněz, s dětmi, bez vlastního bydlení, a tak se vždy vrátil ke mně. Odpustila jsem mu, i když už jsem ho dávno nemilovala. Jen proto, abych měla nějaké peníze pro děti a na dědovu péči.

Jindřiška se stavovala zřídkakdy a jen z jediného důvodu: chtěla po dědečkovi penzi nebo si přišla postěžovat na vlastní finanční situaci. Přitom se její rodině celkem dařilo bydleli totiž v dědově bytě, neplatili nájem, a mohli si dovolit výlety do Chorvatska nebo na Slovensko.

Před pěti lety mi dědeček Josef odkázal byt: Stala ses mi dražší než celá moje rodina dohromady. Můj vnuk je hadrový ten by byt dal své mámě nebo sestře. Nech, ať tu žijí tvé děti, moji pravnuci. Bude to aspoň malá odměna za tu práci s námi. Aby mě později někdo neproklínal, že kvůli mně jeho život utekl mezi prsty.

Ale kromě mě o tom nikdo nevěděl. Když se dědův zdravotní stav horšil, najednou ho začaly navštěvovat i jeho dcera a vnučka. Najednou byly všude v domě asi vycítily, jaký směr to nabírá, a začaly předvádět péči. Jenže děda nebyl naivní a hned prohlédl, proč to dělají.

Po dědečkově smrti se dědictví rozdělilo ihned v mysli ostatních. Tchyně a Jindřiška Radka přiměly, aby se bytu vzdal, protože tam přece Jindřiška už žije. Radek souhlasil, netušili ale nic o závěti.

Druhý den začal Radek balit, přišel za mnou a řekl, že má jinou ženu a že sem chodil jen kvůli dědovi. Odejít byl jako kdyby mi někdo sundal těžký batoh ze zad. Jakmile se příbuzní doslechli o závěti, rozpoutala se bouře a přišly výhrůžky.

Poslyš, ty ten byt nikdy nedostaneš! Nevím, jak jsi pečovala o dědu, jak jsi ho obalamutila, ale ten byt nikdy nedostaneš. Jsi podvodnice a my to dáme k soudu. Nech našeho syna s dětmi, konečně má novou krásnou přítelkyni!

Víš, na co jsem přišla? Že si konečně můžu dovolit vás všechny poslat někam hodně daleko. Takže: běžte už konečně pryč!

Jejich slova mě nijak nebolela. Jsem si jistá, že mě čeká normální život mám konečně práci, s dětmi máme svůj vlastní domov a hlavně už s touhle rodinou nemám společného vůbec nic.

Co byste vy v mém snovém, podivném světě udělali na mém místě?

Rate article
Add a comment