S tátou jsme se vídali velmi zřídka a většinou náhodou…
Moji rodiče se brali s velkou láskou, kterou se jim podařilo udržet téměř 15 let.
Během té doby jsem se také narodila já.
Bylo mi osm, když mi máma oznámila, že se táta zamiloval do jiné ženy a my teď budeme žít bez něj.
Nemohla jsem uvěřit, že muž, kterého jsem zbožňovala, nás opustil.
Moje matka začala pracovat ve dvou zaměstnáních, abychom se mohli uživit.
Z hrdosti nechtěla od táty přijímat peníze, ale tím nás odsuzovala k bídě.
V té době žil se svou novou ženou a nevlastní dcerou, která byla v mém věku.
Vídali jsme se velmi zřídka a většinou náhodně.
To se stalo na konci loňského roku.
Po několika poněkud smutných a nudných dnech po Vánocích jsme si s mámou 31. prosince vyšly ven, abychom se pokochaly svátečními výstavami – jen se dívaly, ničeho se nedotýkaly.
Tvrdila, že máme všechno, ale pravda byla taková, že jsme neměli peníze.
V jednom klenotnictví jsem už z dálky zahlédla svého otce.
Kupoval své ženě a její dceři zlaté ozdoby, zřejmě jim dělal novoroční dárky.
Zatahala jsem mámu za ruku a očima jí ukazovala na šťastnou rodinu.
Vycítil jsem, že velmi zesmutněla, protože jsme spěšně odešli z obchodu.
Pak jsme se vrátili domů s kilem mandarinek a půl kilem mletého masa, ze kterého udělala musaku.
Tak jsme přivítali Nový rok – každý z nás seděl zamyšlený ve svém koutku.
Na předchozí svátky jsme vzpomínali v dobrém, protože jsme tehdy byli šťastní.
Ale proč jsme měli oba slzy na krajíčku?
