Víš, řekla Natálie dceři, váhavě hledajíc slova. Dospělí se někdy chovají hloupě. Hlupejší než děti.
Táta mi nechtěl představit tetičku, kterou má rád, že? zeptala se Jitka v tichu.
Myslím, že nejde o nechuť. Možná si ještě nevyjasnili, jak to celé zařídit. Nebo se třeba Olga stydí.
Stydí se? Já nepijím.
No, cizí děti jsou vždy velká zodpovědnost. Ne každý na to připravený.
Natálie stála v chodbě a sledovala, jak se Jitka rychle sbalí na setkání s otcem.
Telefon v Jitčině kapse zazvonil. Dívka se vzpíná, chytí sluchátko a okamžitě se jí rozpadne úsměv.
Nepřijde? zeptala se Natálie.
Říkal, že má práci na doraz, zamumlala Jitka, nezdvihajíc oči. Příště.
Rozumím. Svědli se.
Natálie šla do kuchyně, aby nic zbytečného neřekla. Napustila konvici vodou a stiskla tlačítko. Šplouchání vroucí vody lehce zahlušilo myšlenky.
Osm let po rozvodu a Tomáš stále zůstával král poškozování nálady.
***
První tři roky manželství vypadaly jako pohádka: květiny bez příčiny, snídaně v posteli, dárky. Natálie tehdy věřila, že má šťastnou kartu.
Když otěhotněla, Tomáš ji nesl v náručí. V porodnici však zazněl první zvonek, který Natálie bezradně ignorovala.
Lékař vyplňoval kartu novorozené Jitky. Tomáš stál vedle, bledý a nervózní. Byl přítomen při porodu.
Jaká má skupina? zeptal se otce.
Dívce je druhá Rh negativní, odpověděl lékař s klidem.
Tomáš se zamračil.
Cože? zeptal se a jeho hlas se rozzářil výkřiky. U mě první pozitivní, u Natálie druhá pozitivní.
Odkud minus? Něco se spletlo.
Lékař si sundal brýle, přitiskl nos.
Pamatuješ si školní biologii. Rhfaktor je šikovná věc. Když oba nosíte skrytý negativní gen, dítě může mít minus. Je to normální.
Jste si jistý? přimhouřil Tomáš oči. Žádná chyba?
Analýzy nelžou.
Tomáš jí pak stovkykrát volal a ptal se, proč se to stalo. Natálie mu stovkykrát opakovala slova doktora, poslala odkazy. On se zdál uklidnit, ale
***
Záhadený začal po propuštění Tomáš se proměnil.
Měl diabet, Natálie ho vždy hlídala, připomínala inzulín. Najednou se choval jako dospívající rebel.
Jdu na fotbal, řekl a sbíral brašnu.
Tomáši, jaký fotbal? Máš kolísající cukr, doktor řekl dodržovat režim.
Nezačínej, jsem muž, musím se hýbat. Dusíš mě svým staráním.
Vrací se pozdě. Jednou přišel třásoucí se, bílý obličej, pot jako led hypoglykémie. Natálie, aniž by se zajímala o dceru, pobíhala kolem něj s džusem a glukózou.
Kde jsi byl? ptala se, když ho uvolnila.
Říkal jsem, že jsem na fotbalu. Byl jsem po celé noci.
A co dál?
Natálie věřila. Nebo chtěla věřit. Seděla sama doma, hladila drobné roztřepené ruce a přesvědčovala se, že je to jen krize, že je unavený.
Pak vyrostla malá Jitka a všechno se mělo zlepšit
Nezlepšilo začaly hovory.
Telefon ožíval večer, když volaly bývalé kolegyně účetní, manažerky. Natálie si s nimi dobře rozuměla, dokud pracovala.
Natálko, čau, neruším?
Ahoj, ne, všechno v pořádku. Co se děje?
No, chtěla jsem se zeptat, jak to jde. Tomáš dneska na firemní oslavě zůstane?
Asi. Co?
Jen Katka se zasmála. Nechápeš, ale on je s novou, Veronikou, celý večer se smějí.
Společně chodí do krcma pětkrát týdně. A on ji drží za bok
Natálie cítila, jak jí chladnou prsty.
Katko, přestaň. Možná mají společný projekt.
No, to víš nejlíp. Jen jsem tě chtěla varovat, kamarádsky.
Natálie položila sluchátko a zamručela. Šeptanky. Byly jen výmluvy. Byla si jistá: Tomáš ji miluje. Je jen společenský.
Povzdechla se, snažila se vtipkovat, předstírat naprostou jistotu. Vnitřně však rostla úzkost. Po roce a půl od narození Jitky vše zhroutilo.
***
Natálie byla pozvána na velkou firemní oslavu. Rodiče souhlasili, že si budou hrát s vnoučkou. Natálie si oblékla šaty, které podle ní zakrývaly vše po těhotenství, namalovala se.
Chtěla svátek, chtěla znovu cítit, že patří do světa, kde není jen pleny a kaše. Šla s mužem, ale Tomáš hned zmizel.
Jdu pozdravit kolegy, odfrkl a rozplynul se v davu.
Natálie se bavila s kolegyněmi, usmívala, přijímala komplimenty. Ale oči pátraly po manželovi. Hodina, dvě nikde.
Rozhlédla se po sále, v hale prázdno. Šla zkontrolovat chodbu u nouzového východu, kde bývalo tiše. Hned je spatřila. Nestáli se. Nenávali se. Bylo to jen ve stínu za obrovským fíkusem. Další pracovnice mu něco šeptala, dotýkala se límce jeho saka. Tomáš sklonil hlavu k jejímu rameni a usmíval se stejným úsměvem, jakým jednou usmívá
Natálie ztuhla. Pocítila, jako by jí na hlavu vylily kýbl ledové vody dech se zachvěl. Nevybuchla, neřvala. Otočila se a zamířila k východu. Zavolala taxi a odjela k dceři.
Tomáš se vrátil ráno.
Proč jsi odešla? zeptal se, utahujíc kravatu. Hledal jsem tě.
Natálie ho sledovala a věděla, že už není co říkat.
Viděla jsem vás za fikusem.
Tomáš se na okamžik zastavil, pak mávl rukou.
Co jsi viděla? Jen si povídáme. Tvoje paranoia, Natálko.
Ne, to není. řekla tiše. Stačí.
Měsíc šla jako v mlze. Bylo fyzicky bolestivé být s ním ve stejném bytě. Když pak sbalil věci a odešel abychom žili odděleně, protože jsi tak nervózní pocítila úlevu. Vzduch v bytě se vyčistil.
Rozvod proběhl rychle. Tomáš zmizel z radaru okamžitě. První rok vůbec nezavolal. Ani jednou.
Jitka měla dva a půl roku, občas se ptala: Kde je táta?, a Natálie odpovídala klidně: Táta pracuje. Neležela, jen nechtěla podrobně vysvětlovat.
Matka pomáhala s Jitkou, Natálie šla do práce. Pracovala jak posedlá, aby nebyla závislá na komukoli. A šlo jí. Peníze stačily. Žily odděleně, v různých bytech, jezdily na dovolenou.
Na výživné poživné nepožadovala soudní výživné nechtěla se špinit, nebýt na něj honit, nechtěla prosit o papíry. Hrdost? Možná. Spíše odpudivost.
A pak se vrátil.
Jsem táta, prohlásil Tomáš jednou večer po telefonu. Mám právo na dítě.
Natálie nebránila. Chceš? Setkávej se. Nechtěla být tou zlou bývalou, co zakazuje setkání.
Dobře, řekla. Přijď v sobotu.
Začal chodit občas, nepravidelně, ale chodil. Platil angličtinu a tanec. To byl jeho způsob, jak se vykoupit nechtěl se podílet na výchově, ale získal si značku dobrý táta.
Jitka k němu tázala. Pro ni byl člověkemoslavou: dárky, kino, kavárna. Co dítě potřebuje? Natálie to viděla filozoficky hlavní je, že má alespoň nějakého otce.
***
Jitka vešla do kuchyně v domácím teplákovém tričku, oči červené.
Mami, proč on tak? zašeptala, posadila se ke stolu.
Co, miláčku?
No slibuje a nedělá.
Natálie si povzdechla.
Lidé jsou různí, Jitko. Táta není zlý, jen neumí plánovat.
Říkal, že je to moje vina, najednou Jitka vybuchla.
Natálie zamrzla se šálkem v ruce.
Co?
Říkal po telefonu: Tvá máma pořád plány zamíchá, takže se nedá setkat.
Natálie pomalu položila šálek na stůl.
Jitko, podívala se jí přímo do očí. Zakazovala jsem ti setkat se s tátou?
Ne.
Mluvila jsem o něm špatně?
Ne.
Pak si rozhodni sama. Čemu věříš faktům nebo slovům.
Příběh s novou tetičkou táhl už půl roku. Jitka jednou po víkendu u otce řekla:
Táta žije s tetičkou Olgou. Je krásná, viděla jsem fotky. Mají kočku.
Natálie jen pokrčila rameny. Žije a žije. Však jí to bylo naprosto jedno. Jitka se ale chtěla seznámit.
Mami, chci se s ní přátelit. Táta říká, že je hezká.
Natálie zavolala Tomášovi.
Tomáši, Jitka ví o tvé přítelkyni. Chce se s ní setkat. Co myslíš?
V telefonu nastalo ticho.
No nevím, odmluvil se Tomáš. Ještě brzy, asi. Nejsem si jistý. Pojďme později.
Později se protáhlo na měsíc. Tomáš buď chtěl představit, nebo odkládal.
Chce se s Jitkou setkat! tvrdil před týdnem. Přímo sní.
Příští víkend? Půjdeme do parku, nebo na pizzerii.
Dobře, souhlasila Natálie. Dohodněte se s Jitkou.
A opět zrušení. Natálie vzala telefon a šla na balkon. Musela s ním mluvit bez svědků. Bývalý manžel odpověděl po chvíli, hlas měl nespokojený, v pozadí hrál hudbu.
Haló, Natálko, jsem zaneprázdněný, co potřebuješ?
Zaneprázdněný? zopakovala. Právě jsi dceři řekl, že máš práci. A slyším hudbu. Jsi v baru?
Jsem na schůzce, zakřičel. Mám právo si odpočinout?
Máš. Ale nelži dítěti. A neříkej, že jsem já vina, že se vám setkání zrušilo.
Kdo je vina? vyhrkl Tomáš. Ty pořád zasahuješ se svým kontrolováním. Kdy vyzvedneš, kdy přiveseš. Tlačíš mě.
Olga se bojí s námi spojovat, protože jsi nevyrovnaná.
Nevyrovnaná? usmála se Natálie. Tomáši, pojďme k faktům. Jitka čekala hodinu oblečená. Zavolal jsi na poslední chvíli. Je to moje vina?
Nebo jen tvá Olga nechce, aby se setkala s tvým dítětem, a ty jsi zbabělý to přiznat?
Nesmíš tak mluvit o Olze! křičel. Chce! Jen jen okolnosti!
Jaké okolnosti? Pátýkrát za sebou?
Tomáši, přestaň matoucí hlavě dívce. Když tvoje dívka nechce mít kontakt s dcerou z předchozího manželství, je to její právo. Ale měj odvahu říct Jitce pravdu, nebo vymysli lepší výmluvu než házet vinu na mě.
Všechno komplikujete, zamumlal. Nemůžu najít muže, tak se zlobíš, že mi jde dobře.
Tomáš položil sluchátko.
**
Večer, když Jitka usnula, Natálie znovu přehrávala rozhovor v hlavě. Už nechtěla zahlašovat rohy, vzala telefon a napsala bývalému:
Tomáši, od teď jsou všechny dohody jen přes mě, s denním předstihem. Když slíbíš Jitce a zrušíš v den, nebude další setkání měsíc. Nedovolím, aby se z ní stal neurotik. Chceš seznámit s Olgou stanov konkrétní datum, čas a místo. Pokud Olga nechce téma uzavřeno. Jitce to vysvětlím sama. Žádné další později a možná. Dobrou noc.
Odpověď přišla během minuty:
Je mi to jedno! Ty schůzky potřebuješ víc než já.
***
Natálie zakázala bývalému otci setkávat se s dcerou. Když zase zkusil vniknout, pevně řekla, že od teď jsou všechna setkání jen po soudním rozhodnutí. Tomáš soud nepodal čas, peníze. Navíc jeho nová přítelkyně nechtNatálie si nakonec uvědomila, že pravá síla spočívá v tom, že Jitka bude vyrůstat ve světě plném lásky a svobody, zatímco ona sama nalezne svůj vlastní klid.