Táta není o nic horší než máma

Dobré zprávy

Otec není o nic horší než matka

S druhým manželem se Blanka seznámila na dobrovolnickém táboře někde u Třeboně, kde zachraňovali hnízda ohrožených ptáků před pytláky. Přijela tam se svým desetiletým synem Jindrou.

Petr byl duší celého projektubiolog-švihák s očima, které září při pouhém vyslovení slova čáp. Netypické zážitky organizoval s kamarádem ze základky, což pro něj byla jak terapie duše, tak solidní přivýdělek bokem.

Po třech dnech Blanka uklouzla na mokrých kamenech a vymkla si kotník. Ukázalo se, že Petr není jenom nadšenec, ale i praktikující lékař. Utáhl jí nohu, dopravil ji v náručí do stanu (čímž okamžitě získal všechny body navíc), a celý týden o ni pečoval jako o porcelánovou sošku.

Jindra mezitím nadšeně asistoval vědcům při bádání a Blanka s Petrem rychle pochopili, že mezi nimi přelétla jiskra. Chovali se však, jak se patří v české kotlině, zdrženlivěoba měli za sebou rozvodové zážitky a na růžovou euforii už nebyli zrovna stavění.

Po návratu z dovolené Blanka zalezla do práce: dělala všechno proto, aby ten letní románek byl jen letním románkem. Petr také doufal, že o nic vážnějšího nejde, ale po dvou týdnech už pátral po její adrese

O půl roku později si pronajali společný byt a za rok do toho praštili na radnici.

Petr skočil do role táty jak střemhlavý vrabecon vlastně po vlastních dětech dávno toužil, jen na ně vždycky neměl čas, protože ho pohltil výzkum i rybaření. Jindra, kterého do té doby vychovávala Blanka s babičkou, byl z náhradního táty celý pryč a začal mu brzy říkat tati. Koupili prostorný byt s výhledem na Stromovku a začali plánovat holčičku. Blanka už snila o dceři roky, a teď jim zrovna přálo i Petříkovo přání. Dokonce měli i jménoKarolína. Vše vypadalo dokonale.

A pak přišel šokmísto Karolíny dostali rovnou dvojčata: kromě Karolíny ještě syna, pojmenovali ho Vojta. A Blanka se propadla do chaosu plen, kaší a nekonečných nocí s dětmi na rukou. Pomáhala, jak jen mohla, její máma, ale byl to boj. Petr, aby utáhl zvětšenou rodinu, nastoupil do farmaceutické firmy. Práce znamenala nekonečné služební cesty a hromadu tabulek v Excelu. Velmi rychle zjistil, že se mu vlastně ani nechce vracet domů, kde se pořád brečí, manželka je vystresovaná a povídání o kvantové biologii nehrozí.

Byl přesvědčený, že správný chlap si zaslouží trochu volna a svůj kout. Zato Blanka stála pevně: děti jsou přece společné a muž má své povinnosti stejným dílem. Čím dál tím víc se hádali, až se z domova pomalu stal slovní ring se záchvatu lásky na příděl.

Spása přišla v podobě školky. Dvojčata ještě ani neměla tři roky, když se Blanka mohla vrátit ke své práci designérky. Jindra se stal spolehlivou pravou rukou. Nervozita se trochu zmenšila. Ale ne na dlouho.

Za další dva roky se Petr zamiloval. Jeho nová kolegyně byla stejně nadšená do práce, svobodná a báječná, přesně jak to měl Petr ve zvyku. Po malé zápletce s několika pivy v restauraci u Vltavy Petr, člověk zásadový, Blance rovnou vše přiznal a oznámil, že je lepší se rozvést.

Vždycky budu dětem pomáhat a tobě taky, slibuju. Otázka bydlení se určitě nějak rozlouskne během příštího roku. Jen tě teď prosímvezmi děti a přestěhujte se zatím k tvojí mámě. O rozvod požádám já.

A to ti není blbé? Vždyť jsme na tenhle byt šetřili dohromadybyl přesně pro velkou rodinu Blanka se ušklíbla.

Nedělej to složitější! Nabízím ti férové řešení! vyprskl Petr.

Musím si to promyslet, zůstala klidná.

Týden přemýšlela a pak přišla s řešením:

Zamiloval ses, no stane se. Ale děti jsou naše společné a budou naše už navždy, rozumíš? Já tě nebudu soudit a nehodlám se s tebou hádat o bytmůžeš tam bydlet i s novou ženou v klidu. Rozdělíme si péči. Já si nechám Jindru a Karolínu. Vojta zůstane s tebou.

Petr zíral, jako by právě viděl UFO v Nuslích.

To nemyslíš vážně! Já přece nemůžu sám vychovávat tříleté dítě! Pracuju! Dítě potřebuje mámu!

Opravdu? Blanka zvedla obočí. Tak moc jsi vždycky chtěl vlastní děti a skutečnou rodinu. Tady ji máš. I já pracuju, to ti snad neuniklo? Chceš brát nový život pěkně od podlahy, ale mně má zůstat celý výběr? Kdepak, milý Petře, aspoň jedno z našich dětí vezmi na triko. To je fér.

Z toho byl hotový cirkus.

Petr vylétl jak čert z krabičky a běžel naříkat přátelům, rodině i kolegům. Všichni byli v šoku. Volali Blance, přesvědčovali ji, nadávali, že je krutá a bezcitná. Jejímu rozhodnutí nerozuměla ani její máma. Ale Blanka si stála za svým: Proč by měl být otec horší než matka? Má je přece rád! Mimochodem, Vojta už dávno není na prsu a je dost samostatný.

Petr, rozčilený a v koutě, nakonec podlehl. Jeho máma na hlídání vnuka nemohla kvůli zdraví. Nová láska, když poznala realitu svobodného otce, vypařila se z jeho života během tří týdnů. Péče o cizí caparta jí do plánů nezapadala.

***

Uběhly tři měsíce.

Jednoho večera přišla Blanka pro Jindru, který byl u táty na návštěvě. Dveře otevřel Petr. Byt voněl po krupicové kaši, podlaha byla vytřená, Vojta si na koberci stavěl z LEGO největší hrad v Libni.

Petr vypadal unavený, ale klidný.

Pojď dál, zamumlal.

Jindra šel balit věci a dospělí zůstali sami v kuchyni.

Víš, začal Petr, aniž by se na Blanku podíval, první týdny jsem tě nesnášel. Myslel jsem, že je to nejkrutější pomsta. Ale pak Pak jsem prostě poznal Vojtu. On má rád rajčata a mandarinky. Má panickou hrůzu z vysavače. Miluje stavebnice. Ve spaní vzdychá jak štěně a usíná jenom, když mu drbu záda.

Zvedl oči:

Stal jsem se opravdu jeho tátou. Ne jen víkendovým, ale fakt každý den.

Blanka mlčela.

Nechci se omlouvat za to, co se stalo. Ale děkuju ti za tohle, kývl k synovi. Za mě a za něj.

Já to věděla, odpověděla Blanka po chvíli.

Myslíš, že bych to zvládl?

O to nejde. Věděla jsem, že ho opravdu začneš mít rád. Doopravdy. Jinak ani my dva neumíme. Vždycky jsme byli perfekcionisti, Petřev práci, v životě, v rodičovství, jak je vidět.

Takže byla to pomsta?

Blanka se usmála a ve dveřích do chodby odpověděla:

Ne. Byla to jediná možnost, jak v tobě znovu vidět chlapa, do kterého jsem se tehdy zamilovala. A vypadá to, že to vyšlo.

Odešla. Petr zůstal v tichém bytě se svým synem. Poprvé za dlouhou dobu oba chápali, že i když jejich manželství skončilo, rodinanějakým podivným, typicky českým způsobempřežila.

Rate article
Add a comment