Táta mi přinesl starou krabičku a řekl: „Je v ní prsten po mé babičce. Můžeš ho prodat a koupit si za něj nový mobil.“

Dobré zprávy

Minulý týden mě navštívil táta. Začali jsme spolu rozebírat, že manželovi už skoro nefunguje telefon vydrží maximálně patnáct, dvacet minut, pak se vypne, když vymění baterii, tak se ještě víc seká. Takže hledám nový telefon k narozeninám a ten starý si od něj pak vezme on. Víte sami, že to potřebuju víc.

K mému překvapení táta otevřel starou opotřebovanou krabičku a povídá: Tohle máš od babičky. Můžeš to prodat a koupit si telefon. Ukázalo se, že mi babička nechala svoji snubní prsten. Dokonce i ta krabička se zachovala v dobrém stavu.

Uvnitř jsem kromě prstenu objevila taky útržek účtenky, visačku a pečeť. Prsten byl koupený v roce 1977 a váží něco málo přes sedm gramů.

Vzhledem k tomu, jaká byla tehdy doba, ani si neumím představit, kolik tehdy podobný prsten stál ve srovnání s dnešními cenami. Ale přijde mi, že šlo o hodně peněz. V té době byly totiž v módě široké snubní prsteny a lidé si je mohli dovolit.

Dneska by si už málokdo pořídil tak masivní prsten. A vůbec si netroufám odhadnout, kolik by stál dnes. Má punc 583, což znamená, že je z krásného zlata. Myslím, že zlato za socialismu bývalo kvalitnější než dnes. Prsten je opravdu obrovský, když ho položím vedle klasického zásnubního.

Ihned jsem řekla, že ho rozhodně prodávat nebudu. Naopak budu ho nosit. Na pověry, že člověk nemá nosit prsteny po někom jiném, stejně nevěřím. Tenhle prsten pro mě bude vzpomínkou, která mi zůstane už napořád. Telefony se nám každý rok rozbíjí, kupujeme je a vyhazujeme. Ale prsten jako tenhle už si nikdy nekoupím.

A co vy? Co byste udělali s takovým prstenem? Někdy má opravdovou cenu právě to, co si penězi nekoupíte rodinnou vzpomínku, která přežije i módu a technologie.

Rate article
Add a comment