V jedné z nejtěžších dob mého života nás opustil otec, aby mohl být s jinou ženou, a zanechal mě, mou maminku a mou mladší sestru samotné. Sestra tehdy měla jen dva roky a její zdraví se časem jen zhoršovalo. Péče o ni vyžadovala spoustu peněz, trpělivosti i úsilí. I když mi smysl její nemoci zcela unikal, jasně jsem vnímal bolest, kterou si maminka procházela, zatímco ona a babička dělaly vše možné, aby mou sestru zachránily. Otec stále tvrdil, že je unavený, a s maminkou se hádal, čímž jí působil jen další trápení. Jeho odchod jsem vnímal jako osobní zradu, protože na mě vždy býval laskavý a starostlivý v časech, kdy byla máma soustředěná na péči o sestru.
Den, kdy se maminka dozvěděla, že nás otec opustil, se mi vryl do paměti jako nejtruchlivější okamžik mého dětství. Otec se přestěhoval do Brna, začal tam nový život s tou druhou ženou a zdálo se, že na nás úplně zapomněl. I když ho jeho matka, moje babička, prosila, ať se nám vrátí, otec zůstal netečný jako led. Po roce moje milovaná sestřička zemřela a nás to naprosto zničilo. Ani tehdy se otec neobjevil, nedokázal se s ní ani rozloučit.
Maminku smrt její dcery hluboce zdrtila a mně zůstala oporou zejména babička. Naštěstí byly obě babičky laskavé a milující a staly se mi druhou a třetí mámou. Postupně se máma z hlubokého smutku počala probouzet a začala si více všímat mne. Jednou mě objala, slzy jí tekly po tváři, a slíbila mi, že mě nikdy neopustí, že udělá pro mé štěstí úplně všechno. Svému slovu zůstala věrná ona i babička mě nepřestaly chránit a pečovat o mě s neochvějnou láskou. Dokonce mi pořídily krásné šaty na maturitní ples, abych se cítila jako princezna a zažila alespoň kousek radosti.
Po mnoho let jsem otce už neviděla, ale úplně vymizet z mých vzpomínek nedokázal. Jedinou výjimkou byla chvíle, kdy se objevil na pohřbu babičky, nejspíš doufal, že po ní zdědí byt domníval se, že mu jej přenechala. Jenomže ta moudrá a laskavá žena zanechala byt mně, když mi bylo dvanáct. Její čin byl důkazem skutečné lásky a silného poutu, které nás spojovalo, a ukázal mi, že rodina není jen o pokrevní příbuznosti, ale hlavně o srdci a obětavosti.